Covid, válka, inflace ani zvýšené ceny energií neodradily Čechy od pomoci druhým. Na dobročinné účely přispěly i v posledním roce dvě třetiny z nás. Behavio Atlas Čechů a Kapka naděje přináší data: kam proudí peníze, kde se naopak zdrojů nedostává a kdo na charitu nedá ani korunu?
Kam jsme letos přispívali
V posledním roce dárci nejčastěji posílali peníze nemocným dětem a na pomoc Ukrajině. Dětští pacienti mají nejvyšší prioritu i teď. Pomoc Ukrajině se ale v říjnu, v době sběru dat, propadla na dno žebříčku důležitosti ke sbírkám mířícím do zemí třetího světa.
Komu se nedostává zdrojů
Nejméně podporovaná je oblast týkající se psychologie a psychiatrie, do které přispívá naprosté minimum lidí (cca 2 %). Duševní onemocnění přitom Češi (59 %) považují za akutní problém dnešní společnosti. Víc než polovina lidí v Česku se v posledním roce setkala s nějakou formou psychické nepohody, ať už u sebe, nebo u svých blízkých.
“Dětská psychiatrie a psychiatrie obecně jsou stále obory, které doprovází určité stigma. Dětská psychiatrie patří v Česku dlouhodobě mezi nejméně finančně podporované obory v medicíně, a proto se jí od roku 2018 intenzivně věnujeme,” vysvětluje ředitelka Nadačního fondu Kapka naděje Dita Loudilová.
Kdo pomáhá a kdo ne
Neplatí, jak by se dalo očekávat, že by zámožnější sahali do peněženek ochotněji, všechny příjmové vrstvy jsou mezi dárci zastoupeny podobně, byť výše konkrétních příspěvků se může lišit. Stejně tak se nedá říct, že by štědřejší byli muži, nebo ženy.
Co je pro dárce typické? Jsou to spíš aktivní a spokojení lidé. Myslí, že se v Česku žije dobře, lépe než před rokem 89 a jsou rádi za členství v EU. Mají pocit, že mohou věci kolem sebe měnit k lepšímu, a také o to usilují, s čímž souvisí i jejich zvyk chodit k volbám. Je už ale jedno, která strana to u nich vyhraje. Neukazuje se, že by příznivci nějakého politického směru byli soucitnější než jiní.
Zajímá vás víc? Prohlédněte si skupinu dárců v novém Atlasu Čechů.
Co je typické pro ne-dárce? Víc než třetina lidí, kteří charitám dlouhodobě říkají ne, přežívá od výplaty k výplatě. Kdyby měli ne-dárci zhodnotit svůj život a vybrat si mezi smůlou a štěstím, řekli by, že je víc definuje smůla. Nejsou spokojeni se životem, prací ani vztahy. Prakticky nemají ve svém okolí lidi, kteří by jim s něčím pomohli, nebo aspoň poradili v odborných záležitostech. Možná proto se nehrnou do pomoci druhým – mají pocit, že také nedostanou od nikoho nic zadarmo. Uprchlíci by se podle nich také přijímat neměli.
Cítí, že nemohou svět kolem sebe ovlivnit, a nijak zvlášť o to ani neusilují. 46 % z nich se vzdalo možnosti rozhodnout o výsledku posledních voleb do Poslanecké sněmovny. Velmi málo sledují aktuální dění, nejčastěji si jako zdroj informací vybírají televizi a sociální sítě.
Zajímá vás víc? Prohlédněte si ne-dárce v novém Atlasu Čechů.
Které účely (ne)táhnou
Většina lidí upřednostňuje konkrétní příběhy lidí v nouzi před obecnějšími tématy. Možná i proto dárci přispívají převážně jednorázově, když se jich nějaké téma osobně dotkne. Jen pětina Čechů posílá ze svého účtu peníze pravidelně. Nejsme zvyklí podporovat neziskové organizace jako takové. Stejně tak není vůbec běžné pomáhat s financováním výzkumu (měřeno v oblasti onkologie), přestože ho obecně považujeme za důležitý.
O výzkumu Kvantitativní výzkum, sběr dat: říjen 2022, reprezentativní vzorek 1200 respondentů z české online populace. Výzkum vznikl ve spolupráci s Kapkou Naděje.
