Tak už opět začal adventní čas. Náměstí mnoha měst zaplnily stánky vábící nepřeberným množstvím rozličných vůní. Ve vzduchu jsou cítit pečené kaštany, horká medovina, punč či svařené víno. Adventní atmosféru pak podtrhují jemné tóny vánočních písní a všudypřítomné jehličí zdobené třpytivými baňkami. Vánoce už zkrátka klepou na dveře a nejinak tomu je i v tuzemských věznicích. Na vánoční trhy si samozřejmě odsouzení dojít nemohou, ovšem s alkoholovými dýchánky už zas tak velké problémy nemají. Mnohým odsouzeným brzy dorazí od příbuzných pětikilové balíky, na něž mají nárok dvakrát do roka. Aspoň nějak si jejich obsahem zpříjemní tyto svátky, které jsou ve vězení opravdu nabité emocemi.
Mnozí mají doma rodiny s dětmi a právě v předvánočním a vánočním období na ně vzpomínají nejvíce. Ve vězeňských kantýnách se přijímají objednávky na vánoční cukroví a veky na chlebíčky. Sortiment pohledů a blahopřání je už doplněn o ty vánoční. Přestože by se mohlo zdát, že toto období bude generovat více stresu, depresí a napětí doprovázené řadou konfliktů mezi odsouzenými, opak je pravdou. Mnoho vězňů se spolu domlouvá, jakým způsobem budou svátky oslavovat. Kdo má nakoupit a co všechno by mělo být na vánočním stole k pohoštění.
V mnohých věznicích převládá v oblibě vánoční nepečený dort. Ten se vyrábí ze všeho možného, co je zrovna k dispozici. Jako forma dobře poslouží desetilitrový kbelík od mazláku nebo skleněný kryt od světla. Po důkladném vymytí se do „formy“ sendvičově prokládá korpus, sušenky, piškoty a banány prolévané různými druhy pudinků. I na odděleních, které nemají k dispozici vařič, se pudink vždy nějak uvaří. Třeba v ešusu, pod nímž se drží zapálená smotaná šoule z prostěradla. Někdo zase položí ešus na otevřenou rychlovarnou konvici a pudink uvaří na páře. Po vychladnutí a vytuhnutí se takovýto dort vyklopí na víko od kbelíku a dozdobí čokoládou a kokosem. Jednohubky s česnekovou pomazánkou s ušetřenou klobásou či jednoduché chlebíčky jsou pak ve většině případů samozřejmostí.
Nápoj doslova výbušný
Co však už nemá rozhodně každý, je něco ostřejšího k pití. Stejně jako je tomu u drog, tak i alkohol je ve vězení zakázán. A stejně tak pochopitelně i jeho výroba. To však neznamená, že se tento zákaz striktně dodržuje, hlavně o Vánocích nebo na silvestra je alkoholu dostatek.
Pamatuji si na jednoho vězně, který z ordinace lékaře čmajznul plnou dózu dezinfekčních polštářků naložených v lékařském lihu. Všechny ty polštářky důkladně vyždímal a pak si po douškách vychutnával tu sílu lihoviny. Jiní vězni kradou či si nechávají ukrást dezinfekční roztok na ruce, který používá personál věznice. Přibližně litr roztoku nalijí do ešusu, přidají půl lžičky krystalické kyseliny citronové a opět pomocí zapálené smotané šoule začnou roztok zahřívat. Dojde k chemické reakci, kdy se v roztoku navážou éterické oleje, které se zázračně odpaří. Takto upravený a vychladlý roztok je lépe poživatelný, aniž by měl konzument pocit, že zrovna rozkousal mýdlo.
Ale ta nejchutnější a přitom nejzdravější je běžná výroba alkoholu kvašením. Takzvaná vězeňská kváska, jež se dlouhá desetiletí drží v oblibě, je nejznámější a nejrozšířenější dostupný alkohol v tuzemských věznicích. Množství i samotný výrobní proces je však velice individuální. Někdo si nakládá tradičně do univerzálních kbelíků od mazláku. Základ však tvoří tři základní suroviny, jako je voda z kohoutku, droždí z kuchyně a cukr z kantýny. Někdo přidává do tohoto základu rozinky, jablka, citrusové plody. Jiní zas nakoupí kompoty nebo džusy. Ne každému odsouzenému se však podaří zajistit ono vzácné droždí. To však neznamená, že by se mu nepodařilo kvásku vyrobit. Všelijaké ovoce, kompoty, džusy, ať už s kouskem chleba či rohlíku, nebo bez nich nakrájí najemno, nastrouhá a zalije vodou. Opět se přisype cukr a uloží se na klidné místo. S droždím je kváska hotová v rozmezí tří až pěti dnů. Bez droždí je třeba čekat čtrnáct dní až tři týdny. Pak už je důležité dodržet dvě základní věci. Ať už jde o jakoukoli nádobu, nesmí být hermeticky uzavřena. Při kvašení se uvolňuje velké množství oxidu uhličitého, takže by se uzavřená nádoba začala raketovým tempem tlakovat. Už po čtyřiadvaceti hodinách může dojít k poměrně slušnému výbuchu, kdy se kváska rozstříkne do všech stran. Povolené víčko, vyrobené bublátko či jen proděravělé víko je proto nezbytnou nutností.
Ovšem ani zmíněné bublátko na sto procent nezaručí, že k oné kvasivé explozi nemůže dojít. Jednou jsem sdílel cimru s odsouzeným, který měl rád věci pod vlastní kontrolou. Naložil si pětilitrový kanystr, nainstaloval bublátko a uložil vše do své skříňky, kterou si mohl zamykat. Pátý den okolo čtvrté ranní nás všechny probudila obrovská rána. Všem bylo jasné, co se to stalo. Bublátko se ucpalo vytlačenými kousky ovoce a kanystr prostě nevydržel vzniklý tlak. Všechny věci ve skříňce měl kompletně prolité. A ke vší té smůle měl skříňku nad tou mojí, takže i mě čekal nepříjemný úklid, neboť gravitace je mocná síla a vše steklo i ke mně. Nejen cimra, ale i chodba oddílu se rázem zalila alkoholovým odérem a mnoho odsouzených začalo pátrat, kde že se koná ta párty. Pátral i dozorce. Všichni museli povinně dýchat, ale nikdo nenadýchal.
Nástup na protialkoholní léčbu? To chce oslavu!
Jako druhý nezbytný bod je třeba kvásku uschovat na důmyslném místě, a zabránit tak jejímu objevení – ať už personálem věznice nebo neukojitelnými spoluodsouzenci. Spoluvězni by ji předčasně vychlemtali, kdežto dozorci by ji v lepším případě rozlili po celé chodbě oddílu. Pokud však kvásku objevili na něčí cimře, nejednou se už přihodilo, že ji všímavý dozorce rozlil rovným dílem všem odsouzeným po postelích a zbytek na podlahu. Vzešlého odéru se pak obyvatelé nezbaví ani po dvou dnech usilovného čištění matrací a dek včetně povlečení. Takovýto trest je však pro všechny přijatelnější než nabízená druhá varianta. Tedy kázeňský trest zapsaný do osobní karty a následný pobyt na díře.
Chuť i vůně kvásky by se dala přirovnat bez nadsázky k burčáku. Komu se už tedy stala ta osudová nehoda, kdy si flašku s burčákem utáhl a ta mu následně bouchla, ten dobře ví, o čem píšu. Dobře vykvašená kváska obsahuje poměrně velké množství alkoholu rovnajíc se silnému vínu. Takže už dva vypité hrníčky dokáží vykouzlit úsměv na tváři a rozpoutat docela vtipné debaty. Problém však spočívá v tom, že se nedá odhadnout, kolik alkoholu vlastně kváska obsahuje. Vše totiž závisí na poměru kvasnic, cukru a samotné doby kvašení. Občas se zábava natolik rozjede, že se někteří vězni začnou válet po zemi už po čtyřech vypitých skleničkách nebo hrníčcích tohoto zrádného moku. Přitom sebekontrola je při těchto dýcháncích poměrně důležitá, jinak by si jedinec pro jednu zábavnou chvíli mohl zavařit i po zbytek svého trestu. Dozorci provádějí kontrolu oddílu v hodinových intervalech a mají čich jako psi. Sebemenší závan vinného odéru jim napoví, že někdo pořádá mejdan. Vyzbrojeni alkohol testery pak vyrážejí sbírat body v podobě podnapilých provinilců, kteří už následnou noc prospí na díře. Pokud však vězni nedělají randál a nikdo o nich neví, dokážou někteří dozorci i přivřít oči a nedělají hned z celé věci kovbojku. Pít se zkrátka musí umět, jak venku, tak v base.
Vzpomínám si na jednoho spoluvězně, kterému se blížil konec trestu. Ovšem ne v tom pravém slova smyslu. Jelikož většinou páchal svou trestnou činnost pod vlivem alkoholu, odsoudil ho soud jak ke čtyřem a půl letům žaláře, tak i k ochranné ústavní léčbě protialkoholní – a to hned po konci výkonu trestu. Respektive po konci trestu byl eskortován do protialkoholní léčebny. Poslední víkendový večer před eskortou prohlásil: „Tak, pánové, dneska budeme slavit! A důvodů máme hned několik. Ty už jdeš, Pepíčku, zítra domů. Tebe, Franto, konečně pracovně zařadili a já jedu na protialkoholovou léčbu. A to se musí řádně zapít!“ Po krátkém proslovu vytáhl pětilitrový kanystr a každému nalil plný hrníček. Kváska to byla střední kvality, neboť byl na následující den avizovaný filcunk (prohlídky cel). „Raději vychlastáme slabší mok, než aby byl pohlcen v útrobách kanalizace či vylitý v našich ložích,“ prohlásil. Dveře utěsnil tak, aby pach neunikal na chodbu, a oslava mohla začít. Říkal jsem mu, jaký je to paradox. Po čtyřech a půl letech trestu jede na protialkoholní léčení a před tím se ztříská, jak zákon káže.
Někteří koumáci v pracovních zónách takovouto kvásku ještě destilují a z deseti litrů vypálí litr kořalky. Jiní si přes různé známosti nechávají do věznice propašovat originální lihoviny a vůbec jim nevadí, že za půl litru obyčejné vodky zaplatí i víc než pět set korun. Zkrátka o Vánocích nebo na silvestra řada vězňů na suchu rozhodně nezůstane a zažijí bujaré oslavy i za mřížemi. Snad se to i letos oslaví v naprostém klidu, pohodě a hlavně bez zbytečných problémů a karambolů. I vám, milí čtenáři, přeji poklidné prožití adventního času bez zbytečného stresování, co komu ještě nakoupit, co dopéct či kdy ještě uklízet. O tom adventní čas není. Advent by neměl být chápán jako jakýsi odpočet do Vánoc. S adventem bychom se naopak měli dostávat do vnitřní pohody a udělat si čas i sami pro sebe, protože přichází svátky pohody, štěstí, míru i klidu.
