Uchovat vzpomínku na Tomáše Baťu dostal za úkol architekt František Lydie Gahura, autor regulačního plánu města Zlína, radnice a dalších firemních objektů. Ačkoli byl Gahura také sochař, modernímu Zlínu nevěnoval figurálního šéfa v nadživotní velikosti, ale prosklený kubický tvar – Památník Tomáše Bati. Objekt osadil v mírně svažitém travnatém bulváru o velikosti pražského Václavského náměstí v místě, kde přibližně stojí Národní muzeum. Měl být věčnou připomínkou Baťových vlastností – jasnosti, vzletu, čistoty, prostoty, pravdivosti.
Věčnou památku začala po roce 1945 překrývat ideologie. Památník Tomáše Bati změnil funkci. Po drobných dostavbách sloužil hudbě a výtvarnému umění. Otázku „Jak dál s Památníkem Tomáše Bati?“ položilo město Zlín odborné i laické veřejnosti znovu po roce 1989. Po dvou desítkách let diskuse zvítězila myšlenka pietní obnovy objektu, kterou připravil architekt Petr Všetečka.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
Už mám předplatné.
Přihlásit se
