Vztyčení majáku: Památník Tomáše Bati ve Zlíně se znovu probudil k životu
Tomáš Baťa je synonymem pro Zlín a Zlín je synonymem modernity. Když 12. 7. 1932 Tomáš Baťa zemřel při leteckém neštěstí jen pár minut po vzletu z vlastního letiště, stála před velkou rodinou Baťových spolupracovníků životní otázka: Jak dál? Řešení přišlo baťovské. Do čela firmy vedené zkušenými divizními řediteli se postavil Jan Antonín Baťa, nevlastní mladší Tomášův bratr. Starostou města se po Tomáši Baťovi stal jeho blízký spolupracovník Dominik Čipera, pozdější ministr veřejných prací.
Uchovat vzpomínku na Tomáše Baťu dostal za úkol architekt František Lydie Gahura, autor regulačního plánu města Zlína, radnice a dalších firemních objektů. Ačkoli byl Gahura také sochař, modernímu Zlínu nevěnoval figurálního šéfa v nadživotní velikosti, ale prosklený kubický tvar – Památník Tomáše Bati. Objekt osadil v mírně svažitém travnatém bulváru o velikosti pražského Václavského náměstí v místě, kde přibližně stojí Národní muzeum. Měl být věčnou připomínkou Baťových vlastností – jasnosti, vzletu, čistoty, prostoty, pravdivosti.
Věčnou památku začala po roce 1945 překrývat ideologie. Památník Tomáše Bati změnil funkci. Po drobných dostavbách sloužil hudbě a výtvarnému umění. Otázku „Jak dál s Památníkem Tomáše Bati?“ položilo město Zlín odborné i laické veřejnosti znovu po roce 1989. Po dvou desítkách let diskuse zvítězila myšlenka pietní obnovy objektu, kterou připravil architekt Petr Všetečka.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
