Časopis Nature Geoscience zveřejnil na počátku května letošního roku studii, která se podrobně zabývá povrchem Měsíce, resp. tím, co z jeho skladby lze vyčíst. Závěry jsou hodné pozoru. Výsledky ukazují, že na Měsíci docházelo častěji k „měsícotřesení" – tektonická aktivita se zvýšila a vznikly krátery. Tektonická aktivita je ale už jen důsledek – příčinou přesmyků (tedy jevu, kdy se jedna tektonická deska přesouvá nad či pod jinou) je skutečnost, že se Měsíc ochlazuje a jeho pravděpodobně také zmenšuje.
Zvláštní pozornost vědci věnovali určitým otřesům, které se odehrály v blízkosti zlomů, tedy jakýchsi prasklin v měsíční kůře. „Domníváme se, že je velmi pravděpodobné, že těchto osm otřesů způsobily kerné přesmyky pod tlakem smršťující se měsíční kůry. To znamená, že seismometry programu Apolla zachytily zmenšování Měsíce, a také to, že Měsíc je stále tektonicky aktivní,“ uvedl vedoucí výzkumného týmu Thomas Watters ze Střediska pro pozemské a planetární studie ze Smithova institutu.
Další zajímavostí je, že otřesy na Měsíci probíhají mnohem častěji, když je „naše“ družice vzdálena od Země nejdále. V této době se zvyšuje možnost otřesů na Měsíci, protože v tu chvíli je nejvyšší tzv. slapová síla, což je síla, která je jakýmsi sekundárním jevem gravitační síly a jejímž následkem je např. příliv a odliv.
Unikátní také je, že vědci porovnávali dva různé výzkumy. Ty současné s těmi, kteří zaznamenali v 60. a 70. letech minulého století týmy vědců z amerického programu Apollo.
Fascinující geologická mapa Měsíce ukazuje i jeho odvrácenou tvář >>>
