Díky sociálním sítím dnes získává rodičovství nový rozměr. Nejenže si můžeme všichni urvat trochu toho štěstíčka díky nějaké originální rodičovské facebookové stránce, která bez výhrad musí mít v názvu „deník“ (deník mladé matky, deníček mámy, deník vyčerpané mámy, deníček moderního fotra, deníček mámy dvojčat a tak dále) a sbírat skrze takovou stránku fanoušky po desítkách či rovnou stovkách. I náš osobní profil dozná do té doby nebývalý počet lajků. A to ví přece každý. Že záleží hlavně na lajcích. Jak jich nasbírat co nejvíc?
Naše dřívější statusy, kdy jsme s lásečkou jeli na výlet do Krkonoš, kdy společná fotka někde u nic neříkajícího smrku sklidila maximálně šest lajků z lítosti od lidí, co mají život víc na hovno než my, se s příchodem dítěte zcela mění.
Dítě je nejvíc, psi nemají šanci
„Honzík poprvé kakal na nočník,“ stojí u fotky batolete, které sedí nahaté na nočníku, a lajky se jen hrnou. Ani majitelé zlatých retrívrů, kteří celý svět informují o tom, jak byli se psem na procházce v parku, se nemůžou rovnat v počtu lajků rodičům, kteří fotí své dítě. Dítě je nejvíc.
Samozřejmě, že úplně nejvíc lajků člověk urve s novorozencem hned po porodu. Zmačkané čerstvé miminko, které třímá vyřízená nastřižená matka, která z posledních sil vyloudí něco na bázi úsměvu, ač zrovna absolvovala dvanáctihodinový porod, spolu s popisem: „Tohle je moje největší štěstí. Nic se nevyrovná tomu pocitu, když držíte svoje děťátko,“ zboří celý internet. Lajky jedou po desítkách a nejspíš i po stovkách.
Jak dítě stárne, lajky ubývají. To se nedá nic dělat. Jakmile děti nastoupí do školy, přestávají být roztomilé. Zde je potřeba si udělat nové a lajky zase pojedou. Lajky na sociálních sítích totiž dnes nejsou jen o uspokojení ega. Pro některé rodiče to jsou totiž i prostředky k finančnímu příjmu. V době sociálních sítí se nám totiž vyprofilovali profesionální online rodiče.
Šetřím si na soud se synem
Tito rodiče se živí tím, že své děti vystavují na sociálních sítích, šíří do světa jejich roztomilost, přihodí nějakou humornou příhodu a nabírají fanoušky (popřípadě na Instagramu takzvané followery). Čím víc followerů mají, tím víc jim jejich dítě vydělá. Firmy si totiž u nich platí reklamu. Je to logické. Oni mají spoustu fanoušků a dotyčná firma chce jejich fanouškům prodat svůj produkt. Mít dítě jako prostředek příjmů je (nebereme-li v potaz extrémy jako prodat dítě anebo ho nutit pracovat v továrně na lůj) společensky akceptovatelná meta, která láká.
Je tu ale jedna zásadní otázka: Co na to dítě? Dítěte se nikdo neptá, jestli chce být hvězdou sociálních sítí. Ty tu nejsou zase tak dlouho, takže první dospělí, jejichž celé dětství se odehrálo na Facebooku či Instagramu (a mohly ho tak sledovat tisíce lidí) tu budou až za pár let a je otázkou, jak se k tomu budou stavět. Čekají nás soudní přelíčení, kdy nás budou žalovat naše vlastní děti? Těžko předjímat a hlavně to bude určitě dost individuální.
Já osobně jsem z těch, kteří na sociálních sítích sice dítě ukazují tak, aby nebyl vidět jeho obličej, ale i tak očekávám od syna žalobu. A na to si šetřím.
