Indiáni z kmene Huaorani si vydobyli zpět právo na svoji zem a uchránili ji tak – alespoň prozatím – od lidských predátorů. Ropní baroni si totiž na panenské území zdejšího pralesa už brousili zuby a vrtáky.Není ale ještě úplně vyhráno. První klíčová bitva po dvou týdnech soudních jednání u trestního soudu ve městě Puyo ve středním Ekvádoru, která se konala 26. dubna, skončila pro domorodce vítězně.
Rozhodnutí soudu zablokovalo těžařům přístup do provincie Pastaza v oblasti Amazonského pralesa – na území, které je odedávna domovem příslušníků kmene Huaorani. Podzemní zdroje jsou sice majetkem státu, ale ekvádorská ústava v sobě zakotvuje „nezcizitelná a nedělitelná“ práva domorodců „udržet si vlastnictví země svých předků“. Vláda následně nabídla těžařům k průzkumu území o velikosti zhruba 180 tisíc hektarů v jiné lokalitě.
Konzultace byly pouze jednostranným monologem
Veškeré plány na těžbu surovin na území Ekvádoru musí být nejprve prokonzultovány s místními komunitami. Stát už v roce 2012 dosáhl s kmenem Huaorani (známí jsou i jako Waorani, Waodani nebo také Auca) dohody. Jejich území poté nabídl k prodeji v mezinárodní aukci. Vůdci kmene se však cítili být podvedeni. Soud proto nařídil vládě, aby celé rozhodnutí přezkoumala a provedla novou konzultaci. Ta se má řídit normami stanovenými Meziamerickým soudem pro lidská práva se sídlem v kostarickém hlavním městě San José. „Vláda tímto vytvořila významný precedens pro celou Amazonii,“ prohlásila advokátka kmene Lina Maria Espinoza. „Bylo prokázáno, že nedošlo k řádné konzultaci a že stát porušil práva tohoto národa, i národů jiných,“ dodala.
Indiáni z kmene Huaorani zažalovali hned tři ministerstva – energetiky, fosilních paliv a životního prostředí. Tři soudci vyslechli nejen zástupce kmene, ale i odborníky, podle kterých byly konzultace jasně vedeny s cílem prosadit těžbu za jakoukoli cenu, bez přihlédnutí k dopadu na životní prostředí.
Experti došli k závěru, že konzultace nebyly dialogem, ale pouze jednostranným monologem. Kromě nedostatečného počtu představitelů kmene Huaorani způsobil nedorozumění i překlad jejich jazyka. Domorodý kmen žijící v amazonské části východního Ekvádoru mezi řekami Napo a Curaray totiž mluví zcela ojedinělým jazykem, který nemá nic společného s žádným jiným indiánským jazykem ani dialektem. Kromě Huaoraniů se jednání zúčastnilo ještě dalších sedm komunit. Proti stejným třem ministerstvům loni u soudu uspěli i příslušníci kmene Kofan. Po soudní intervenci bylo zrušeno 52 těžebních koncesí.
Souboj s těžaři na život a na smrt
V minulosti se domorodci kmene Huaorani živili výhradně lovem a pěstováním manioku. Jejich hlavní zbraní byly foukačky dlouhé tři až čtyři metry s šipkami namočenými v jedu kurare, který paralyzuje svaly a způsobuje zástavu dechu. K boji pak používali oštěpy. Začátkem 20. století v éře rozkvětu těžby kaučuku docházelo k masovému vyvražďování domorodých Indiánů. Huaoraniové se začali bránit. Ve 40. letech pak chtěla jejich území „znásilnit“ firma Shell Oil Company. V roce 1942 Huaroniové zabili 11 těžařů této firmy. V roce 1955 postihl stejný osud skupinu misionářů. Od 60. let mezi ně začala pronikat civilizace. Ještě v roce 1987 ale potkal katolického kněze Alexandra Labacu stejný osud jako nenechavé misionáře. Rozhodl se totiž na „pravou“ víru přivést skupinu Huaoraniů zvaných Tagaeriové. Ti nesouhlasili.
Dnes žijí Huaoraniové jen asi na čtvrtině svého původního území. Značná část jejich populace se živí turistickým ruchem. Děti chodí do škol, ale spousta domorodců se uchyluje k tradičnímu způsobu života bez vzdělání. Několik skupin, které se od kmene odtrhly, však stále žije bez kontaktu s civilizací, jako například výše zmiňovaní Tagaeriové. V roce 2003 jich 14 povraždili ropní těžaři. Divoši se revanšovali – v roce 2005 se našlo tělo těžaře se znetvořeným obličejem probodané 30 oštěpy, v roce 2006 pak další. S těžaři na život a na smrt bojují i Taromenaneové – další z odnoží Huaoraniů. V roce 2007 prohlásil prezident Ekvádoru jižní část národního parku Yasuni, kterou tyto kmeny obývají, za uzavřenou zónu.
