První svátek vánoční v češtině

První svátek vánoční v češtině Zdroj: Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz/

Druhému svátku vánočnímu se v Čechách říká různě
Zkažené vejce si vysloužilo opravdu hodně variant pojmenování
Plot, nebo hradba?
Bratrovo klobouk, říkají na jihu
Oni to chtěji, chcou, nebo snad chtí?
48
Fotogalerie

Svatvečer aneb Vánoční svátky v češtině: Kde mají koladu, kde říkají Hod Bóží a jak lidé slavili dřív

Vrcholem Vánoc je pro většinu lidí nejspíš Štědrý den s bohatou slavnostní večeří a dárky pod stromečkem, ale dříve tomu tak nebylo. Vánoční svátky, to byl Boží hod vánoční a svátek svatého Štěpána.

Štědrý den a s ním spojené volno a celodenní slavení je vlastně až současný trend. Dříve byl celý advent obdobím zklidnění a půstu a Štědrý den byl jeho posledním dnem. I on byl tedy postním dnem, kdy lidé nejedli nebo jedli jen velmi skromně. S tím souvisí i tradiční vánoční jídla jako kuba, hubník nebo ryby (nejen kapr), protože rybí maso bylo typickým postním jídlem. Nesmíme si ho ovšem představit v dnešní oblíbené podobě řízku smaženého v trojobalu.

Štědrý den se nijak zvlášť neslavil, důležitý a slavnostní byl hlavně Štědrý večer jakožto předvečer Narození Páně. Podobně se i jiné církevní svátky, třeba velikonoční nebo svatodušní, začínaly slavit už v předvečer samotného svátku. Lidé se na svátek připravovali nočním bděním při modlitbách, čemuž se říkalo vigilie. V češtině jsme se dříve mohli setkat i s krásným slovem svatvečer. A tak teprve po Štědrém večeru následoval hlavní svátek celých Vánoc, tedy Boží hod vánoční.

První svátek vánoční

Den 25. prosince je hlavním křesťanským vánočním svátkem, který oslavuje narození Ježíše Krista. V kalendáři bývá dnes označován jako první svátek vánoční, což je název oficiálně zavedený v roce 1951. Jeho původní liturgické označení je Solemnitas nativitatis Domini neboli Slavnost narození Páně. Z něj pak vycházejí různá pojmenování, která svátku dávali lidé v různých krajích. V Čechách se používalo především spojení Boží hod nebo Hod boží (v této podobě hlavně ve středních Čechách), často vyslovované i zdlouženě jako Bóží hod nebo Hod bóží. Tak se ale mohl označovat i svátek velikonoční nebo svatodušní, a tak aby nedošlo k nedorozumění, mohlo se přidat ještě vánoční.

Na severovýchodním okraji Čech se používal i název Velká neděle. Na Moravě a ve Slezsku se tomuto dni říkalo Boží narození nebo také Božího narození ve smyslu svátek Božího narození. Na severu Čech jsme mohli zaslechnout stejný výraz, jen opět s prodlouženým ó - Bóží narození nebo Bóžího narození. Na některých místech bylo zaznamenáno běžné použití i původního liturgického označení Narození Páně.

Druhý svátek vánoční

Den 26. prosince je svátek zasvěcený svatému Štěpánovi, ale vedle toho v kalendáři vídáme i název druhý svátek vánoční. Zajímavé je, že zatímco označení první svátek vánoční bylo zavedeno v zákonu z roku 1951, druhý svátek vánoční byl uzákoněn o řadu let dříve, už v roce 1939. Překvapivě v tehdejším zákonu o státních svátcích stojí vedle sebe Hod Boží vánoční a druhý svátek vánoční. Lidé ho nazývali Štěpána nebo svatého Štěpána, opět ve smyslu svátek svatého Štěpána.

Na části území Čech jsou ale doložena i jiná pojmenování - prostřední svátek nebo koleda. Název prostřední svátek se používal v jihozápadní polovině Čech a zní poměrně nelogicky. Vznikl totiž na základě tradičního rozložení vícedenních křesťanských svátků. Třeba Velikonoční pondělí, které následovalo po Božím hodu velikonočním, bylo zároveň svátkem prostředním, protože i další den - úterý bylo svátečním dnem.

Podobně tomu bylo i na Svatodušní svátky. Svátek svatého Štěpána, následující po Božím hodu vánočním, byl podle toho také nazýván prostředním svátkem, i když po něm už žádný další sváteční den nenásleduje. Koleda, jak se svátku říkalo ve středních Čechách, či kolada používané v Pojizeří vychází z lidového zvyku obcházení domů či chalup a koledování.

Ať jsou Vaše vánoční svátky pokojné a opravdu sváteční!

Na regionální odlišnosti vánočního i nevánočního charakteru se můžete podívat do naší bohaté galerie:

Jak rozumět mapám

Mapy zachycují nářečí na venkově a mluvu ve městech v 60. a 70. letech. Zkoumána byla jednak nejstarší generace - starousedlí zemědělci na venkově a řemeslníci a dělníci ve městech, jednak děti z vyšších tříd ZŠ (ty ale jen ve městech). Slova nebo jazykové jevy používané ve větších oblastech jsou na mapách vymezeny hraničními čarami (izoglosami), nápisy a šrafováním, ty s menším územním rozsahem značkami. Kvůli přehlednosti jsou slova uváděna bez nejčastějších hláskových obměn. Komentář umístěný v atlasu vedle mapy obsahuje seznam zachycených slov, přičemž některá mají podtrženou hlásku, která se může na různých částech území měnit. Hlásku si lze vyhledat v seznamu pravidelných regionálních obměn na začátku každého dílu atlasu, který nás odkáže na mapu zachycující, kde má tato hláska jakou podobu.

Přání k Vánocům: Jako vždy nevíte, co napsat? Přemýšleli jsme za vás >>>