Každý čtvrtý příslušník národa, který ostentativním předváděním emocí zrovna nevyniká, se přiznal, že na toaletě v práci propadl pláči, píše deník Telegraph. Internetovému portálu My navi, se přiznalo téměř 25 % z 405 pracovníků (mužů i žen), kteří výzkum podstoupili.
Pláč, zdá se, prožívá v Japonsku renesanci. Notoricky těžko čitelní Japonci se nyní scházejí na takzvaném rui-katsu, akci, kde se záměrně setkávají lidé navzájem neznámí, aby si společně poplakali u tragického filmu či smutné muziky.
Hotel Mitsui Garden Jotsuja v Tokiu odhalil „plakací místnosti“, kde se moderní (čti stresem pološílené) ženy mohou za pomoci knih utěšit pláčem. K dispozici mají zásoby papírových kapesníků. A nejdál to asi dotáhla společnost Ikemeso, která zase posílá do kanceláří „terapeuty pláče“. Ti tam pořádají plakací shromáždění a následně uplakánky utěšují.
Bůhví, jestli japonskou plakací éru neodstartoval Ryutaro Nonomura, politik obviněný ze zpronevěry, který na tiskové konferenci předváděl „mea culpa“ následovně:
