Místo děje: Berlín, 10. leden 1943
Joseph Goebbels: „Můj vůdce, jasnovidec, kterého jste si pozval, je tu.“
Adolf Hitler: „Dobře. Pošlete ho ke mně.“
Jasnovidec: „Heil Hitler! Můj vůdce, je to pro mě obrovská čest...“
Hitler: „Ano, ano. Posaď se. Tak mi řekni, jak to své jasnovidectví vlastně děláš. Používáš čajové lístky, karty, křišťálovou kouli?“
Jasnovidec: „Nikoliv, můj vůdce. Nepoužívám nic. Stačí, aby mi někdo jen položil otázku o budoucnosti, a odpověď se obvykle zjeví v mé mysli.“
Hitler: „Výborně. Tak tedy, dnes přicházejí zprávy o tom, že Rusové chystají mohutný útok na naše vojska bojující ve Stalingradě. Podaří se nám město udržet?“
Jasnovidec: „No...“
Hitler: „Nuže?“
Jasnovidec: „Jde o to, že...“
Hitler: „Proč neodpovídáš?! Udržíme Stalingrad?“
Jasnovidec: „No, totiž... ano?“
Hitler: „Proč odpovídáš otázkou? A proč se tolik potíš? Nejsi nemocný?
Jasnovidec: „No, můj vůdce... Chci říct... teda, vlastně mi zle je. Najednou se necítím moc dobře. Možná bych měl odejít, abych vás nenakazil.“
Hitler: „Ještě ne. Zase se posaď! Mám na tebe pár dalších otázek.“
Jasnovidec: „Panebože...“
Hitler: „Polní maršál Rommel velí našim vojskům v severní Africe. Podaří se mu porazit britské síly pod velením generála Montgomeryho v Libyi?“
Jasnovidec: „No... jak bych to řekl, to je moc těžká otázka! Už jsem vám říkal, že se mi odpovědi na některé otázky zjeví v mysli obvykle, ale ne vždycky? Ono je to tak, že v tomhle oboru nejsem ten nejlepší. Ani když se tím živím. Je to spíš taková má vedlejší činnost, skutečně...“
Hitler: „Přestaň koktat a odpověz na moji otázku! Nebo tě dám zastřelit!“
Jasnovidec: „No... tak dobrá... jo, jo! Zřetelně vidím velké vítězství našeho skvělého maršála Rummela v severní Africe.“
Hitler: „Rommela, ty idiote! A podaří se nám odrazit invazi spojeneckých sil v Evropě, pokud se o ni kdy pokusí?“
Jasnovidec: „Myslíte v Normandii, můj vůdce?“
Hitler: „Ano, k sakru! Nebo v Calais či v Bretani nebo kdekoliv jinde, od Nizozemska k Dánsku! Ať už se vylodí kdekoliv. Odpověz na mou otázku!“
Jasnovidec: „Jsem si jist, že vyhrajeme, můj vůdce. Jen mě prosím nedávejte zastřelit.“
Hitler: „Dobrá. A poslední otázka. Kde mě zastihne smrt a jak?“
Jasnovidec: „Můj vůdce, já... no to je...“
Hitler: „Čekám.“
Jasnovidec: „No dobrá, moment. Už se mi to rozjasňuje. Dožijete se velmi požehnaného věku a zemřete v mém paláci v Monaku.“
Hitler: „Ty máš palác v Monaku?“
Jasnovidec: „Ne, zatím ne.“
Hitler: „Goebbelsi! Kupte tomuhle jasnovidci nějaký palác v Monaku.“
Jasnovidec: „Děkuji vám, můj vůdce!“
Hitler: „Ale teď ho zavřete někam do cely, kde ho nebudu mít na očích, dokud nebudu připraven na smrt.“
Goebbels: „Ano, můj vůdce. Hezký pokus, jasnovidče.“
Jasnovidec: „Tak tohle jsem doopravdy nepředvídal.“
Steve Fisher – Američan v Praze. Překlad Jan Valeška. Text původně vyšel v tištěném Reflexu č. 47/2014
