Před více než dvěma lety byl svět médií pohlcen příběhem o krutém africkém válečníkovi Konym. Bylo to svým způsobem fascinující – neznámý dokumentarista Jason Russell dokázal natočit video Kony 2012, které se za několik dní neuvěřitelně rozšířilo. Dnes vykazuje kolem 100 milionů zhlédnutí. Přinesla ale internetová senzace nějaké výsledky v reálném životě? Vůbec ne.
Joseph Kony je (nebo byl?) vůdce ugandské partyzánské skupiny Boží armáda odporu, která se pokusila v některých částech Afriky nastolit režim založený na božím Desateru. Ovšem jako metodu si zvolila vraždy, mrzačení a znásilňování civilistů a používání dětských bojovníků. Proto byl na Konyho vyhlášen hon. Jenže úchylný vůdce je stále na svobodě.
Jeho armáda a vliv se sice neustále zmenšuje, ale to je spíše dlouhodobý trend určený podmínkami v Africe, než slavným videem zveřejněným na internetu. Kony se podle dostupných informací ukrývá s několika stovkami svých bojovníků v jižním Súdánu a to i přes snahu a sliby Američanů, že ho zatknout a budou soudit.
Jason Russell se pouhých 10 dní po úspěchu videa zbláznil a běhal nahý po ulicích San Diega, křičel na cizí lidi a nadával jim. To jeho kauze moc nepomohlo. V rozhovoru pro list Guardian řekl: „Nejhorší (na tom incidentu) bylo, že jsem dal lidem výmluvu pro jejich nicnedělání. Všichni pak říkali: Není to ten dokumentarista, který vzal všechny peníze a poté vyběhl nahý na ulici?“ Russel stále pracuje pro organizaci Invisible Children, která se známým videem před dvěma lety přišla, a snaží se Konyho zastavit – po počáteční slávě ale upadl zcela v zapomnění.
Případ dokumentu Kony 2012 ale upozorňuje na důležitý a kontroverzní fenomén – ne všechno, co zrovna letí na internetu, jakýmkoli způsobem nakonec ovlivní realitu. Video, které je dnes všude sdílené, může být zítra zapomenuté. Přesně to se stalo Russelovi a jeho Konymu 2012. Přitom problém s tímto teroristou skutečně existuje. Dokonce existuje dál.
