Video „Kony 2012“ se stalo během jediného týdne, co koluje po internetu, nejvirálnějším videem všech dob. Kampaň, která upozorňuje na problémy v Ugandě, se ale nyní stala terčem ostré kritiky, která viní autory ze zneužívání soucitu lidí, propagandy i vymývání mozků.
Než začnete číst tento článek, pusťte následující video (nebo alespoň jeho část), ať máte představu, co právě hýbe světem. Toto doporučení platí samozřejmě jen v případě, že nepatříte mezi 112 milionů lidí, kteří ho již viděli.
S českými titulky můžete video zhlédnout zde: 1. díl, 2. díl
Právě jste zhlédli nejvirálnější video všech dob. Česky řečeno: video, které za pouhý týden od zveřejnění na videoserveru YouTube získalo rekordní počet diváků. Porazilo dokonce video se Susan Boyleovou, skotskou popelkou, z níž se během několika minut stala v anglické verzi show Česko Slovensko má talent pěvecká superstar. A to má video Kony 2012 bez vteřiny třicetiminutovou stopáž…
Za jeho vznikem stojí americká nezisková organizace Invisible Children (Neviditelné děti), která chtěla přitáhnout pozornost ke svému úsilí pohnat ke spravedlnosti ugandského tyrana Josepha Konyho. Ten je po více než dvacet let v čele militantní skupiny LRA a svou armádu si staví z unášených a často i mučených dětí. Z hochů dělá zabijáky, dívky pak využívá jako sexuální otrokyně.
Proč zrovna z tohoto videa se stal takový hit? Hlavními strůjci úspěchu je nejspíš kromě hollywoodské produkce filmu (emotivní scény, kdy otec vypráví svému pětiletému synkovi o bezpráví v Africe; apelování na mladou generaci, ať využijí skrytou sílu, která dříme v jejich facebookových a twitterovských účtech) i propagace prostřednictvím celebrit. Film a kampaň ostatně fanoušky přímo vyzývá, ať kontaktují 20 vyjmenovaných celebrit a 12 politiků s žádostí o podporu projektu.
Byl to chytrý tah. Celebrity mají v době sociálních sítí svoje vlastní silná média: své profily na Twitteru či Facebooku. A tak když na video na Twitteru odkázala nejdříve Kim Kardashian a poté Oprah Winfrey, které mají dohromady až 22.7 milionu fanoušků (i když u nich nejspíš bude výrazný překryv), sledovanost videa náhle vystartovala do astronomických výšin. A to autoři původně doufali, že osloví půl milionu diváků…
Slávu vystřídaly nepříjemné otázky
Náhlý úspěch kampaně způsobil, že se jejich video dostalo pod drobnohled kritiků a médií. A nevychází z toho zrovna dobře. Řada lidí se cítí vlastně podvedena. Například když zjistí, že se do terénu dostane jen část vybraných peněz, zbytek spolknou platy zaměstnanců a produkce kampaně. Nehezký podíl peněz tak neopustí území USA.
Někteří lidé jsou zase zaskočeni, když se z médií dozvídají, že současné situace v Ugandě vypadá odlišně a film se ve snaze vyvolat emoce dopouští velkých zjednodušení. Na českém internetu můžete narazit třeba na tento povzdech: „Je mi z této akce špatně a nevěřím, že má akce za hlavní cíl zachránit děti, které Joseph Kony unesl a vychoval na zabijáky. Jako vždycky, vždy jsou v pozadí peníze. Velké peníze.“
Ne všechny výtky jsou fér. Organizátoři například nikdy netvrdili, že všechny peníze půjdou do Ugandy. Je to však problém, s nímž pravidelně bojuje řada neziskovek: jak citlivě vysvětlit, že mají své náklady? Projektu Kony 2012 se to evidentně nepodařilo.
Silnější argument se dá ale rozptýlit daleko hůř: kampaň se zaměřuje na Konyho v době, kdy už nepředstavuje pro zemi takové nebezpečí a posledních šest let v ní dokonce nežije. Ačkoliv je nepochybné, že je to člověk, který by měl přinejlepším strávit zbytek života ve vězení, svět už se nemusí spolčovat proti tyranovi, který dává povely desetitisícům vojáků – jeho „přívrženci“ už se odhadují na 200 až 300 lidí.
Další hlasy říkají, že současná ugandská armáda se nechová o nic lépe než Konyho tlupa. Zjednodušení příběhu na „Kony = zlo“ se tak během několika dnů stala ideálním materiálem pro nové spiklenecké teorie, podle nichž kampaň vznikla na objednávku, aby umožnila intervenci Západu v zemi, přes níž by měl v budoucnu vést nový ropovod. Tento hlas silně zní i přímo z Ugandy. Politolog Nicholas Sengoba se dle agentury AP vyjádřil takto: „Problém je tu již leta. Musíme se ptát, proč je kolem toho najednou takové haló? Věřím, že ti lidé mají nějaké další motivy.“
Podle aktivisty Teddyho Rugea je v reakci Západu i kus „kolonialismu“. Diváci jsou postaveni před situaci, že – když to krapet přeženeme - pouze intervence Ameriky může pomoci zaostalým obyvatelům divošské Afriky.
A objevuje se i radikální názor, že celá akce zbytečně znovu otevře už zahojenou ránu. Jelikož se Kony obklopuje civilisty, ozbrojený zásah by mohl přinést velké oběti. Konyho navíc budou paradoxně chránit právě děti, kvůli nimž akce Stop Kony vznikla.
Po úspěchu zůstala kocovina
Veřejnost tak rychle přešla z fáze nadšení do fáze kocoviny. Video je dobře míněné, ale náhle utopené v otaznících. Navíc ukazuje, že ani neziskové organizace se neštítí manipulace s informacemi – i když ve prospěch dobré věci.
Právě ony by se však tomuto přístupu měly vyhýbat jako čert kříži. Čím jiným než čistým štítem mohou přesvědčit „chytřejší“ (a pravděpodobně i bohatší) část veřejnosti, která si umí ověřit fakta, aby přispěla na „záchranu světa“?
Možná je ta manipulace nutná, jinak by video nikdy neobstálo. Mark Kerstein ve svém sloupku pro Salon.com nastínil nepříjemnou představu: nová média nám dávají možnost oslovit miliony lidí, ale za cenu toho, že své sdělení patřičně zjednodušíme.
Sám režisér videoklipu Jason Russel k tomu řekl: "Určitě jsme problém zjednodušili. Toto video není odpověď, ale jen brána do další konverzace." Otázka je, zda bude stejně slyšet i následující debata. Pro jednu část veřejnosti už bude nezáživná, ta druhá zas už nemusí mít chuť naslouchat, neboť ztratí v účastníky důvěru.
