Naši sousedé si právě vychutnávají nenápadný půvab demokracie – ačkoli Roberta Fica volil asi milion Slováků (čili pětina obyvatel, nebo taky třetina právoplatných voličů), Smer získal dohromady 83 mandátů ze 150, což odpovídá 55 procentům všech křesel v parlamentu. Tak se rodí vláda jedné Ficostrany.
Na první pohled to vypadá, jako by Fica vynesla do volebního nebe Gorila. Ovšem pokud je hlavním problémem Slovenska opravdu korupce, tak na ni Slováci zareagovali asi tak šikovně, jako kdyby Češi v roce 1939 odvolali Emila Háchu a na jeho místo dosadili rovnou Heydricha.
Fico je jediný vysoký politik, který podle spisu Gorila osobně dorazil do konspiračního bytu za jednatelem Penty Haščákem. Jeho jméno zmiňuje spis celkem 142krát, zatímco pranýřovaného Dzurindu jen 44krát. Slovenský novinář kanadského původu Tom Nicholson říká, že kdyby existoval spis podobný Gorile z dob Ficovy vlády (2006 až 2010), obsahoval by mnohem odpornější zjištění.
Jenže o Gorilu tu ve skutečnosti nejde – voliči Smeru tenhle spis možná ani neviděli. Hlavní roli tu hrají staré dobré sociální jistoty a také vrozené sklony pravice k homofobnímu soužití. Po ohlášení evropského záchranného fondu stačilo Ficovi čekat, až se pravicové piraňy navzájem ukoušou, takže trofejního kapra nabral stoicky jako rybář při výlovu.
Krize trvá moc dlouho
Fico předvedl velmi zdařilý druh manévru, který se tak spektakulárně nepovedl Jiřímu Paroubkovi na jaře 2010. A nemusel přitom ani zvlášť hazardovat. Progresívní zdanění Slováků s příjmy nad tří tisíce eur a navýšení korporátní daně na 22 procent? To by v programu ČSSD působilo skoro jako asketická hereze.
Takže proč to tenkrát Jirkovi nevyšlo a jak to, že si Fico za hubičku odnesl výsledek, který by neurazil ani Vladimira Putina? Každý ví, časy se mění. Krize trvá tak dlouho, že už nám leze na nervy o ní jen mluvit. Hybným momentem přestává být šetření a stává se jím „podpora domácí poptávky“ – jak uplácení důchodců vtipně nazývá Bohuslav Sobotka.
Navíc slovenská politická scéna je tak elastická, že vedle ní ta česká působí skoro jako medicinbal vedle balonku na provázku. Po úspěchu „obyčajných ľudí“ si musí rvát vlasy každý Slovák, který nezamával dosavadním kolegům ve straně a nezaložil vlastní uskupení s názvem „hodní kluci“ či něco podobného.
Montovna Evropy
Dnešní Slovensko zároveň v lecčems připomíná Česko z let 2002 nebo 2003. Je to velká montovna Evropy, jehož nezaměstnanost láme regionální rekordy. Občané na situaci reagují tím, že věnují snový mandát levicovému brontosaurovi, před jehož nemalým korupčním potenciálem strkají hlavu do písku.
Brontosaurus jim za to přivede do země pár cizích fešáků jménem Honeywell nebo ThyssenKrupp, kteří postaví několik nových montážních hal. Sníží tak celkovou nezaměstnanost asi o půl procenta, což pan veleještěr nazve prozíravou hospodářskou politikou. Korupční kauzy mezitím dodoutnají pod povrchem jako dým z bramborové natě.
Míří Češi stejným směrem, jak škodolibě naznačují někteří novináři včetně pana Nicholsona? Pokud ano, měli bychom se připravit na dlouhé kutálení se pod gymnastickou bednou. Náš medicinbal totiž za čtyři roky nevystřelí pružně vzhůru jako slovenské jojo.
