S Evropou to vypadá špatně a s vajíčky taky. S vajíčky momentálně hůř, protože nám na celém kontinentu dost podražila, někde až na dvojnásobek. Jinde sice jen o pětinu, ale i to je znát. U nás už novinové titulky hlásaly, že vajíčko je za šest korun, což není přesné. Najdete obchody, kde je za čtyři, nicméně je jasné, že něco se stalo.
Jak jsme se dozvěděli od komentátorů, může za to Evropská unie. Ta chtěla pro slepice větší klece, aby živé bytosti netrpěly. To stojí nějaké peníze, takže mnoho farmářů se slepic zbavilo, takže došlo k tomu, že někde vejce chybí. Ve Francii údajně desetina spotřeby.
A to se blíží Velikonoce. Kdo je bude chtít slavit pohansky, bude to mít letos dražší, byť hranice, kdy vajíčko stojí tolik co kindervajíčko jsme zatím nedosáhli.
Jenže než začneme rituálně nadávat na Unii a bruselské byrokraty, je třeba poznamenat dvě věci. Větší klece pro slepice jsou rozumná věc, pokud člověk uznává určité hodnoty, třeba že není dobré zvířata trápit víc, než je nezbytně nutné. Pokud s tím někdo nesouhlasí a považuje zvíře za pouhou věc, debata končí.
Končí jistě i tam, kde bude někdo slepici považovat za tvora rovného člověku a bude pro slepice chtít ústavou zaručená práva. To bychom se museli vzdát nejen vajíček, ale samozřejmě i pečených kuřat. Protože slepice nevypadá tak chytře jako šimpanz a tak elegantně jako delfín, ještě dlouho na to nedojde.
Nicméně se slepicemi se zacházelo asi tak, jako někteří podnikatelé u nás s korejskými šičkami a bylo to příliš. Navíc týraná slepice produkuje vajíčka horší, to každý ví, že nejsou tak pěkná jako od babičky z venkova.
Musíme najít nějaký rozumný kompromis a větší klec je lepší než nic.
Ta druhá věc je, že Unie přijala rozhodnutí o větších klecích už v roce 1999. Češi jsou dokonce tak snaživí, že 80 procent jejich klecí novým normám už vyhovuje. To není žádné eurohujerství, ale zdravý rozum. Někteří jiní eurohujery nebyli a mysleli si, že směrnice třeba mezitím padne. Jenže ona nepadla. Takže kdo na ni vsadil, tomu se teď v peněžence zelení.
Evropské předpisy jsou nesporně plné dávno odhalených pitomostí, od zákazu žárovek a rtuťových teploměrů (zato máme povinná svítidla se rtutí) až po kvóty na biopaliva. V tomto případě je to ale jinak a stěžovat si na velké klece je asi tak logické, jako si stěžovat na to, že rodiče a učitelé chtějí, aby si děti myly ruce. To je taky diktát, ale rozumný.
Ostatně módně vysmívaná neviditelná ruka trhu nakonec dostane cenu vajíček na úroveň, která bude pro lidi únosná. Jak jinak, k čemu vejce, které si nikdo nekoupí?
AUTOR JE REDAKTOREM MF DNES
