Jaro se kupodivu opět vrátilo. Než s vámi začnou cukat hormony nebo únava, je vhodný čas dát si pár výživných komiksů, které vás nabudí, nebo naopak ochladí. Vyberte si.
Ir Garth Ennis se rozhodl ukončit dobrodružství nájemného zabijáka s rentgenovým zrakem Tommyho v příznačně pojmenované knize Hitman: Zavíračka (vydává BB Art). Již delší dobou se do krvavých přestřelek, cynických hlášek, chlapáctví a krásy rozstříkaných mozků a jiných končetin začala nenápadně, ale jistě vkrádat melancholie, sentimentalita a fatalismus. Asi jako když se dojímá hongkongský rejža John Woo nebo ožralý duch Sama Peckinpaha. Tommy chrání slabé a bezbranné, poštve na sebe mafiánskou armádu a (pozor, spoiler!) padne. Je trochu škoda, že po všech těch poražených zombících, dinosaurech, démonech, upírech a jiných šílených maniacích to vše skončí jaksi bez fanfár. Tommy by si přece jen zasloužil větší „smrtící“ ohňostroj.
Chuť si lze spravit u doplňující knihy k již ukončené sérii Kazatele, grafického románu s titulem Preacher: Pradávná historie (BB Art), v němž Ennis dokazuje, že je vypravěčským esem. Jde o samostatné příběhy odehrávající se ve světě Kazatele, zaměřené především na vedlejší postavy. Je to drsné jak jižanský zapadákov, vtipné i tragické a řeší se tu tak zásadní věci jako čest, vykoupení, láska, rock´n´roll, sex, chlast a náboženství. V dusné atmosféře americké gotiky tu bloudí démoničtí kovbojové, opravdoví upíři žeroucí čtenáře ságy Stmívání, znetvořený fanoušek Kurta Cobaina, zdegenerovaní burani prznící ryby a blondýnky a samotný ďábel mastící karty o duše hříšníků. Dílo je narvané všemožnými odkazy, je intenzivní, čtivé a řádně krvavé.
Je třeba upozornit i na nedávnou opětovnou publikaci fenomenálního díla Arta Spiegelmana Maus (Torst), které slaví čtvrtstoletí od svého prvního vydání. Tento zásadní komiks pomocí antropomorfních zvířátek popisuje holocaust, zrůdnost nacismu a pokroucené charaktery v mezních situacích. Jde o jedno z nejdůležitějších děl konce 20. století a jeho dojemnost a tragika dodnes působí omračujícím dojmem. Pokud vám tato kniha chybí nebo jste ji nečetli, je zcela nutné si doplnit vzdělání.
Jako z jiného vesmíru oproti tomu působí komiks Blacksad (Crew), v němž Španěl Juan Díaz Canales představuje panteřího detektiva drsné školy, vyšetřujícího případy zasazené do jakési paralelní metropole připomínající 50. léta. Skvělý scénář zahrnuje špionážní zápletky, Ku-klux-klan, odkazy na mccarthismus nebo feťáky a bluesmany. I díky kresbě Juanja Guarnida jde o velmi příjemné dílko.
Klasičtí superhrdinové to mají poslední dobou těžké. Kdejaký autor chce přijít s novým pojetím, snaží se o různé restarty, postmoderní přístupy, paralelní světy, nečekaná spojení atd. Někdy to ovšem není vůbec na škodu, jak dokazují následující díla. Mark Millar (Mrtvý nebo živý a Kick-Ass: Nářez) se k tomu postavil zajímavým způsobem. Představte si alternativní realitu, kde Kal-El nepřistane ve Smallville, ale kvůli sekundovému zpoždění se zřítí v srdci Sovětského svazu. Jinými slovy, co by se stalo, kdyby byl Superman členem komunistické strany, rval se s imperialismem, stál po Stalinově boku a v potu tváře budoval komunismus? Takto vypadá rozložení sil v knize Superman: Rudá hvězda (BB Art). Millar si chytře pohrává s dějem (ruská verze Batmana je disident-záškodník, Kennedy je ženatý s Marilyn Monroe...) a s geekovskými odkazy, ovšem kromě zábavnosti tu je i hlubší rovina (formování superhrdiny svým okolím) a ke konci se pokládá otázka, zda dobře míněná akce opravdu vede k dobru. Škoda že nebyly více využity sovětské kulisy; to ale nic nemění na skvělé kresbě mísící současný komiksový standard s ruským konstruktivismem a sociálněrealistickými obálkami. Kniha je vůbec krásně graficky zpracovaná.
Velký mág chaosu Grant Morrison, jeden z nejlepších současných komiksových autorů, v knize Batman a syn (BB Art) opatřil Netopýřího muže zavilým nevychovaným synkem. A aby toho nebylo málo, vyslal ho autor do bitvy s mutantími muži-netopýry-ninji, rodinné vazby se zamotají a utkají se v boji dobra a zla. Napínavý příběh je v půlce doplněn skvělou psychohorrorovou povídkou Klaun o půlnoci, ilustrovanou jedinečnými fotokresbami Johna Van Fleeta. Obdobně jako Morrisonovo pojetí JLA: Ligy spravedlnosti (BB Art), kde mezi galaktickými souboji těch největších hrdinů přichází s motivy, jako je paralela superhrdinů s Olympským panteonem, propracovanými zloduchy a prostupujícími se jinými realitami. Je to více při zemi, ale stále (a to především vizuálně) působivé.
Při té příležitosti není od věci si zopakovat naprostou batmanovskou klasiku Batman: Návrat temného rytíře (Crew) z dílny mistra Franka Millera. Batman je zde starý a zahořklý, časy se nebezpečně změnily a konformismus a hrozba jaderného konfliktu mu jdou zle po krku. Komiks lze brát jako satiru na média, esenci maskovaných mstitelů a také jako kritiku reaganovské Ameriky 80. let. Naprostá klasika!
Frank Miller mimo jiné v roce 1991 vydal zajímavou knihu Drsná škola (Comics Centrum ji v češtině publikovalo minulý týden), inspirovanou povídkou Philipa K. Dicka. Výsledkem je brutální řezačka plná robotů. Kniha je navíc restaurovaná (údajně se na ní v našich končinách pracovalo dva a půl roku), takže více vynikne úchvatná kresba Geofa Darrowa, který se v minulosti podílel třeba na výtvarných návrzích filmů Blade Runner a Matrix.
Jedním z ústředních nepřátel Batmana je démonický psychopat Joker, který za hysterického smíchu páchá jeden ohavný zločin za druhým. Obdobně jako Alan Moore ve svém Killing Joke se Brian Azzarello snaží v knize nazvané jednoduše Joker (BB Art) dostat přes všechna klišé, špinavý make-up, hysterii a smrtelné vtípky Jokerovi pod kůži. Za asistence silně propracované, expresionistické, surové kresby Leeho Bermeja se odvíjí napínavý příběh (z pohledu zdánlivě bezvýznamného poskoka), kde brutalita, sebezničující násilí a chuť po moci maskují strašidelné zoufalství, znepokojivou temnotu a naprostou bezvýchodnost nefiltrovaného, toxického šílenství. Silně depresivní. Ale je jaro, a tak vám napalmem a neřestí nasáklý Gotham City poskytne útulné přístřeší...
