Škola v Coloradu rozhodla, že šestiletá transgenderová holčička (fyziologicky je to kluk, ale cítí se jako holka) nesmí chodit na holčičí záchody. Rodiče, kteří malou Coy podporují, to rozlítilo, a školu žalují. Kde je hranice mezi diskriminací a ochranou ostatních?
Coy Mathisová se narodila jako chlapec, a ve věku 6 let je z ní dívka s pindíkem. Je to typické transgenderové dítě, a rodiče ji v tom podporují. Její maminka Kathryn to vyjádřila jasně: „Když bylo malé Coy osmnáct měsíců, hrála si neustále s panenkami a oblíkala si holčičí šaty, i když byla kluk.“ Okolo čtvrtých narozenin začalo jít do tuhého. „Kdy půjdeme k doktorovi, aby ze mě udělal holčičku?“ ptal/a se Coy a psycholog v Coloradu následně potvrdil, že Coy je transgenderové dítě. Dívka v chlapeckém těle. „Rozhodli jsme se, že necháme Coy žít tak jak to sama cítí,“ dodal rozhodně Jeremy, její otec, válečný veterán.
Malé děti si problémy zatím nepřipouštějí, co řekne maminka s tatínkem to je daný, a ten zbytek ten je hrozně daleko. Jednou ale malá Coy bude mít úplně stejné problémy jako další holka s pindíkem Jazz Jenningsová – ta svou pomýlenou sexualitu odhalila ve věku 5 let, a neměla problémy až do nynějška. Teď jí je 12, jako každá holka se chce zamilovat a chodit s klukama na rande. Bohužel, pokaždé to skončí ve fázi textovek. Když si s ní chce dát kluk rande a ona se mu pokusí vysvětlit, že je to sice holka, ale v klučičím těle, obvykle následuje otázka: „A který části tvýho těla jsou klučičí?“
Jazz Jennings, co má problém s klukama
Coy Mathisová oproti tomu zažívá problémy i teď. Je jí 6, a na coloradské škole Fountain jí zakázali chodit na holčičí záchody. Rodičům malé Coy se to nelíbí. Nejenže školu zažalovali – se svojí malou holčičkou také vystoupili v televizní show, kde vyjádřili svůj odpor k tomuto rozhodnutí. „Čím víc se o tom bude mluvit, tím víc lidí o tom bude přemýšlet. Chceme, aby škola přijala zodpovědnost!“ Škola se sice snažila udělat ústupky a nabídla, že malá Coy může chodit na záchod pro personál, kde ji určitě nebude nikdo rušit. Podle Michala „Michelle“ Šimla je toto řešení naprosto v pořádku: „Měli by si uvědomit, jak by byly také stresované další děti ve škole, na kterou ta transgender holčička chodila. Řešení se zvláštní toaletou je naprosto v pořádku.“ Škola sama toto řešení obhajuje jako nejvíce spravedlivé: "Brali jsme v úvahu také další děti v budově, jejich děti, a také jsme mysleli na budoucnost - jak by se cítili holky v přítomnosti Coy s jejími mužskými genitáliemi za pár let?" Podle rodičů malé Coy je to ovšem jen jiná forma šikany. „Dítě přece musí vědět, že rodiče za ním stojí. Coy je ještě moc malá, aby se mohla bránit. Takže je jen správné, když se rodiče za ni postaví!“
Zatímco v Evropě se bavíme o manželstvích lidí stejného pohlaví a vrchol kontroverze je adopce dětí homosexuálními či lesbickými páry, Američani jsou zase o krok před námi. Nebo možná o deset, možná o sto kroků, je to jedno. I když jsem libertarián a nemám nejmenší důvod ani chuť nikomu nic zakazovat a předepisovat, není pravděpodobné, že by si rok a půl starý klouček uvědomoval svoji identitu natolik silně, že by byl zodpovědný se rozhodnout, zda bude holkou nebo klukem. A vůbec už nejsou sympatičtí rodiče, kteří si skrz děti realizují své představy o světě.
