V srpnu roku 2023 zaslal státní zástupce státu Alabama nejvyššímu soudu USA žádost o stanovení termínu popravy Kennetha Smithe. Datum bylo určeno na 25. ledna 2024. Při popravě byla poprvé použita zatím nevyzkoušená metoda dusíkové hypoxie.
Kenneth Smith byl na lůžko popravčí komory alabamské věznice připoután už 17. listopadu 2022. Do cely smrti ho poslal soudce v roce 1995 za účast na úkladné vraždě spáchané v roce 1988. Na výrok poroty tedy Smith čekal ve vazbě osm let. Na vykonání rozsudku přes čtvrt století. Ukázalo se, že marně. Poté co odsouzenec pronesl poslední řeč, poděkoval Bohu a požádal svou rodinu o odpuštění, se mu soudní lékař snažil zavést do žíly jehlu, aby mu do těla mohl vpravit smrtící koktejl. Nepodařilo se mu ale napíchnout žílu na pažích, na rukách ani v podklíčkové jamce. Pokusy trvaly tak dlouho, že se přiblížila půlnoc a poprava musela být zastavena. Příkaz k vykonání rozsudku byl vystaven pouze na 17. listopadu a lékař si nemohl být jistý, že se odsouzencovo srdce zastaví včas. Kenneth Smith se vrátil do cely smrti a čekal v ní opět více než rok. Stát Alabama se rozhodl pokus o popravu zopakovat s dosud nevyzkoušenou metodou.
Smrtící koktejl
Spojené státy jsou jednou z mála demokratických zemí, kde trest smrti stále přetrvává. Jeho používání je upraveno legislativou jednotlivých států – některé ho zcela zakazují, jinde je de facto nevyužívaný, 28 států ho ale stále praktikuje. Ve 27 z nich je hlavní metodou popravy smrtící injekce. Pouze Jižní Karolína využívá jako hlavní nástroj elektrické křeslo, které je povoleno jako záložní metoda i v osmi dalších státech. Mezi další záložní metody patří i plynová komora, zastřelení popravčí četou a v New Hampshire stále umožňují popravu oběšením. V praxi se ale v podstatě všechny současné popravy odehrávají smrtící injekcí, která je považovaná za nejjednodušší a nejhumánnější prostředek.
Jak nasvědčuje případ Kennetha Smithe, není tomu tak vždy a ten Smithův není ani zdaleka nejhorší. U některých poprav trvalo zavedení intravenózní kanyly celé hodiny. Alan Eugene Miller, jehož poprava byla v září 2022 přerušena, vypověděl, že ho v jednu chvíli lékaři otočili i s lehátkem hlavou dolů. Připoutaný tak zůstal viset dlouhé minuty, zatímco se mu lékaři snažili napíchnout žílu pod klíční kostí. V roce 2014 vyvolal v Oklahomě velký rozruch případ Claytona Derrella Locketta. Lékař mu nedokázal správně zavést kanylu a smrtící koktejl mu byl místo do žíly vpraven do svalu. V poutech na lůžku se v bolestech vzpíral přes půl hodiny a poprava musela být přerušena. Po odpoutání však Lockett upadl do bezvědomí a zemřel na infarkt.
Dalším problémem, který popravu injekcí provází, je nedostatek vhodných chemikálií. Usmrcení odsouzeného probíhá ve třech fázích. Nejprve mu je intravenózní kanylou vpraveno do těla sedativum, které ho uspí. Poté je mu zavedeno paralytikum, které ochromí svaly, a v poslední fázi pak chemikálie zastavující činnost srdce. Stát Alabama využíval jako sedativum thiopental sodný – velmi účinný preparát, který byl zneužíván i jako (v praxi absolutně nefungující) „sérum pravdy“. V lékařství se dnes thiopental používá zřídka a vyrábí ho jen několik firem. Když v roce 2011 Velká Británie zakázala jeho vývoz, aby zabránila jeho používání při popravách, alabamský trestní systém nedokázal zajistit náhradní zdroj. Na dva roky ho proto nahradil pentobarbitalem a po vyčerpání zásob přešel na anestetikum midazolam. To však není určeno pro vyvolání hlubokého bezvědomí a v několika případech se stalo, že byl popravovaný při zavádění smrtící látky při vědomí.
V roce 2016 odsouzený Ronald Bert Smith během popravy sténal a kašlal, o rok později začal Torrey McNabb dvacet minut po zavedení látek zvedat ruce. Slabé anestetikum je přitom při popravách velký problém. K zastavení srdeční činnosti se používá koncentrovaný roztok chloridu draselného, který sice srdce okamžitě zastaví, než se ale dostane krevním řečištěm k srdci, způsobuje velmi silnou pálivou bolest. Nejhumánnější způsob popravy tedy může být při nesprávném provedení velmi nehumánní, a státy se ho proto snaží nahradit. V Alabamě padla volba na dusík.
Nová metoda smrti
Při popravě dusíkovou hypoxií je odsouzený připoutaný na lůžko a napojený na monitor krevního kyslíku a EKG. Na obličej je mu připevněna maska, do které nejprve proudí vzduch. Zřízenec se ujistí, že maska doléhá a těsní, velitel věznice vykoná patřičné administrativní procedury a nechá odsouzeného vyslovit poslední prohlášení. Poté všichni zřízenci opustí místnost, kde s odsouzeným zůstane jen duchovní. Přepnutím ventilu umístěného mimo komoru vpustí zřízenec odsouzenému do masky místo vzduchu čistý dusík.
Lidský organismus nemá změnu zaznamenat, protože dusík tvoří většinu vzduchu, který dýcháme, a je na něj zvyklý. Pokud však zároveň s ním nepřijímá i kyslík, dojde nejprve k bezvědomí a poté k smrti. Přestože smrt způsobuje udušení (hypoxie), nedoprovází ho nepříjemné pocity. Pocit dušení, který zná každý, kdo zkusil zadržet dech, totiž nezpůsobuje nedostatek kyslíku, ale zvýšená koncentrace oxidu uhličitého v krvi. Pokud přestaneme dýchat, přestaneme se i zbavovat oxidu uhličitého, tělo se začne bránit a nutit nás tak dýchání obnovit. Pokud ale dýcháme čistý dusík, oxid uhličitý z těla stále proudí ven a pocit dušení se tedy nedostaví. Během několika nádechů ale klesne hladina kyslíku v organismu natolik, že zkolabuje.
Podle navrhovatelů zákona umožňujícího popravu dusíkovou hypoxií jde o naprosto bezbolestnou metodu. Své tvrzení podpírají vědeckým výzkumem i příklady z praxe. Nehody spojené s vdechováním dusíku totiž nejsou nijak vzácné, protože ho používáme v řadě průmyslových odvětví. K jedné z nejznámějších došlo při prvním startu raketoplánu Columbia v roce 1981. Před startem se pomocí dusíku vyháněl z vnitřních dutin kyslík, který by mohl způsobit požár. Pět techniků se ho nadýchalo natolik, že upadli do bezvědomí a dva z nich zemřeli. Podobné nehody se stávají v kryoterapeutických zařízeních, kde se dusík používá jako chladicí médium, nebo v drůbežárnách, kde se dusíková atmosféra používá pro zabíjení drůbeže. Známé jsou i případy, kdy pracovníci na linkách vyrábějících polovodiče ofukovali dusíkem prach z křemíkových destiček. V nedostatečně větraném prostředí se zvýšila hladina dusíku natolik, že upadli do bezvědomí. Po oživení uvedli, že si absolutně nic nevybavují. Jednu chvíli prý pracovali v laboratoři, v příštím okamžiku se vzbudili na parkovišti před závodem obklopeni záchranáři.
Utrpení nemusí být tělesné
Nová metoda má samozřejmě i své odpůrce. Někteří poukazují na fakt, že přes veškeré tvrzení o humánnosti popravy jde stále o usmrcení udušením. Účastníci průmyslových nehod mohli upadnout do bezvědomí okamžitě, protože nevěděli, že dusík vdechují. Odsouzený ale musí podstoupit dlouhou proceduru připoutání na lůžko, nasazování masky, napojování na přístroje a celou dobu bude očekávat, že mu do těla začne proudit plyn, který způsobí jeho smrt. S nepříjemnými stavy se tedy bude zcela jistě potýkat.
Další námitky se snáší na technické detaily procedury. Odsouzenému má do masky proudit dusík až 15 minut (vykonavatel ho může zastavit minimálně 2 minuty poté, co EKG prokáže zástavu srdce). Bude při tom uzavřen v malé místnosti, a pokud maska nebude dostatečně těsnit, bude nebezpečí vystaven i přítomný duchovní. Protokol použití dusíkové hypoxie proto počítá s tím, že duchovní bude muset udržovat metrový odstup od popravovaného a před započetím podepíše dokument, kde prohlásí, že o nebezpečí ví. Tato zdánlivá technikálie může mít na popravčí praxi daleko větší dopad než námitky humanistů. Osmý dodatek ústavy USA totiž zakazuje používat kruté a neobvyklé způsoby trestů. Neschopnost zajistit odsouzenému při popravě dostatečnou duchovní útěchu může dojem krutého trestu vyvolat paradoxně i v hlavách té části obyvatel USA, která jinak trest smrti zastává.
