Obzvlášť pokud cestujete, ať už po republice nebo po světě, museli jste si všimnout, že na spoustě míst vypadá hromadná doprava podezřele podobně. Obzvlášť, když dojde na design sedaček, konkrétně jejich potahů. Lokální zvyky se mění, kuchyně se proměňuje, jazyky se střídají, ale sedačky v buse vypadají furt stejně. A má to svůj důvod.
Já jsem čerstvě zasnoubený a když jsem přátelům řekl, že bych si představoval květnovou svatbu, dostalo se mi nedůvěřivých pohledů s tím, že “květnové svatby přeci nosí smůlu”. Ukázalo se, že existuje pověra, která říká, že když se vezmete v květnu, vaše dítě umře. Pak už nestojí moc mentální energie domyslet si proč. Když se berete v květnu, vaše dítě se nejspíš narodí uprostřed nejtužší zimy, takže historicky má nízkou šanci na to přežít prvních pár týdnů.
Pointa je, že nic na světě se nedělá bezdůvodně. Všechny věci, veškeré tradice, veškeré vzorce chování, všechen design má základy ve funkčnosti. Jen velice málo věcí lidstvo dělá prostě jen tak proto. A design sedaček v hromadné dopravě pochopitelně není žádnou výjimkou.
Doprava je špinavý byznys
Drtivá většina tadytěch potahů se dělá z jednoho konkrétního materiálu, jmenuje se moket, slovo odvozené z původního francouzského výrazu pro koberec, a v zásadě jde vždy o vzorovaný nábytkový plyš s řezaným vlasem. Většina moketu je vlna, ale nějaká pětinu materiálu tvoří nylon. Je vysoce odolný, levný na produkci a podle všeho velice snadno omyvatelný. Což jsou vlastnosti, které se právě krásně snoubí s tím vzorem.
Celé kolektivy designéru pracovaly desítky let na tom, aby našly nejvhodnější kombinace barev a chaotických vzorů k tomu, aby ve spolupráci s hrubou texturou moketu nejlépe zakryly skvrny. Ano, pokud přijdete do vlaku nebo autobusu a zase si jednou řeknete, že jsou ty vzory příliš “moderní umění” a “trochu příliš na vaše oči”, tak jsou tam ty chaotické geometrické obrazce, vesmírné mlhoviny a změti obrysů budov proto, aby nebyly vidět skvrny od vaší ranní bagety a večerního vína.
