V neděli 10. září etiopský premiér Abiy Ahmed oznámil, že multimiliardová přehrada GERD na Nilu je plně napuštěná. Prohlášení přišlo jen dva týdny poté, co země obnovila jednání ohledně fungování přehrady s Egyptem a Sudánem, tedy se státy, které leží po proudu řeky. Egyptské ministerstvo zahraničí napuštění přehrady kritizuje a prohlásilo ho za protiprávní.
Zatímco Etiopie vidí přehradu jako nezbytnou pro svůj budoucí vývoj, Egypt a Súdán ji vnímají jako hrozbu. Od počátku stavby, která začala roku 2011, je stavba důvodem diplomatického konfliktu mezi třemi státy. Z toho důvodu vzniklo v roce 2015 prohlášení o zásadách projektu. Jakékoliv kroky týkající se přehrady a práce na ní mají být diskutované mezi všemi zúčastněnými. Etiopie musí postupovat tak, aby výstavba přehrady nepoškodila Súdán ani Egypt, a pokud by se tak přece jen stalo, má jim poskytnout kompenzaci.
Podle Egypta Etiopie v neděli tuto dohodu již podruhé porušila a označil krok za jednostranný a nezákonný. „Postup Etiopie zatěžuje průběh obnovených jednání, doufáme, že v dalším kole dojde k hmatatelnému a skutečnému průlomu,” uvedlo egyptské ministerstvo zahraničí. Poprvé Egypt nařkl Etiopii z porušení prohlášení minulý rok, kdy Etiopie spustila ve vodní elektrárně na přehradě první turbínu.
Co víme o přehradě na Modrém Nilu?
Projekt GERD, který se staví od roku 2011, (Grand Ethiopian Renaissance Dam) stojí Etiopii 5 miliard dolarů (přes 100 miliard korun). Jedná se o největší přehradu a vodní elektrárnu v Africe a sedmou největší na světě. Od roku 2020 probíhalo napouštění přehrady. To skončilo v neděli. Nachází se na Modrém Nilu, jenž tvoří 80 % přítoku vody Nilu. Je pouze 30 km od hranic se Súdánem. Hráz měří na výšku 155 metrů a dlouhá je 1780 metrů. Plocha vodní hladiny činí 1 874 km², což je skoro jako čtyři Prahy. Nádrž je dlouhá 246 km. Kapacita přehrady je 74 km³.
Výkon elektrárny má být 6 450 megawattů a ročně by měla vyprodukovat skoro stejné množství energie jako jaderná elektrárna Temelín. Etiopie tak zdvojnásobí svou produkci elektřiny, ke které má dosud přístup jen polovina ze 120 miliónové populace. Podle Al Jazeery má možnost stát se největším energetickým exportérem v Africe.
Jak přehrada ohrožuje Súdán a Egypt
Oba státy nacházející se po proudu řeky mají obavy a přehradu vnímají jako hrozbu. I když oba z jiného důvodu. Súdán se bojí o bezpečnost přehrady, jelikož se nachází jen 30 km od jeho hranic a Etiopie nesdílí žádné detailnější informace o průběhu stavby. Doufá, že přehrada omezí roční záplavy, zároveň se obává, že bez domluvy o fungování Velké přehrady etiopského znovuzrození by mohla být ohrožena funkčnost jeho vlastních přehrad a vodních elektráren.
Pro Egypt představuje přehrada značně větší hrozbu. Nil tvoří 98 % pitné a zavlažovací vody státu a 95 % obyvatel žije na březích řeky. To, že přehrada byla plně napuštěna během pouhých tří let, může mít pro Egypt devastující následky. Momentálně je roční podíl Egypta na vodě z řeky 55 miliard kubických metrů, teď ale může přijít o více jak 50 % vody. To by mohlo způsobit sucho a rozšiřování pouští a ohrozit egyptské zemědělské oblasti.
Egypt a jeho právo na Nil
Hrozba ztráty vody není jediný důvod, proč Egypt zuří. Odvolává se na historické právo na vodu z řeky. Roku 1929 podepsal společně s Velkou Británií dohodu o nilských vodách, která dává Egyptu jak právo na vodu z řeky, tak právo veta ohledně jakéhokoliv projektu, jenž by měl průtok Nilu jakkoliv omezit. Velká Británie v této dohodě zastupovala Ugandu, Keňu, Tanzanii a Súdán. S Etiopií konzultována nebyla.
V roce 1959 pak Egypt se Súdánem podepsaly doplněk předešlé dohody, který dává Egyptu právo na roční podíl 55,5 miliard metrů krychlových a Súdánu 18,5 miliard. Etiopie opět nebyla v dohodě zahrnuta.
O čtyřicet let později deset zemí z oblasti vytvořilo iniciativu pro povodí Nilu. Konkrétně Burundi, Demokratická republika Kongo, Keňa, Egypt, Súdán, Jižní Súdán, Etiopie, Rwanda, Tanzanie a Uganda. Toto mezistátní společenství mělo zajistit společné socioekonomické benefity a ustálit kooperaci mezi státy.
Velká přehrada etiopského znovuzrození
Etiopie vidí přehradu jako nutnost pro svůj další rozvoj a stejně tak jako cestu k tomu, stát se nezávislým a soběstačným státem. V okolí přehrady chce postavit nové komerční zóny a spoléhá na to, že její provoz poskytne spousty nových pracovních pozic. Stavba přehrady se stala také otázkou národní hrdosti, a to kvůli financování projektu. Mimo půjček od čínské vlády a států perského zálivu je přehrada financována z veřejných zdrojů. Někdejší premiér Meles Zenawi vyzval všechny etiopské občany, aby přispěli částkou 100 etiopských birrů. To je přibližné 40 českých korun, což ale v té době byla pro spousty Etiopanů velká částka. Ti tak dnes považují přehradu za vlastní.
