Zelenina, máslo, nebo mořské plody? Udit se nemusí jen maso, jak jsme všichni zvyklí. Kdo se nebojí trochu experimentovat s novými chutěmi, může si dopřát výjimečný zážitek. V Praze totiž otevřela restaurace, která si na netradičním přístupu k uzení přímo zakládá.
Jako předkrm pečivo s uzeným máslem, nebo tatarák s uzenými škvarky. Další chod polévka z uzených rajčat s uzenou burratou. Potom třeba salát s uzenou chobotnicí a jako sladká tečka dezert s uzenou hruškou. Všechno zapijete uzeným drinkem. Že je toho uzeného až příliš? Ale kdeže. Kromě důvěrně známých chutí právě zauzení přidá pokrmu netradiční šmrnc. Restaurací, kde umí jídlo dobře připravit podle klasické receptury je čím dál víc. Už dávno není problém najít podnik, kde se můžu dobře najíst. Co tu však stále chybí, jsou restaurace, které si dovolí gastronomii obohatit o vlastní invenci a přijít s něčím novým.
To se není čemu divit. Takové experimentování je vždycky podnik s nejistým výsledkem a kromě toho to stojí i nemalé peníze. Aby si na to někdo troufl, musí být opravdový srdcař. A to jistě manželé Dudákovi jsou. V Praze mají už jeden prosperující podnik a nyní se v River´s smokelab snaží nabídnout zákazníkům něco zcela netradičního. „Jako zkušení cestovatelé a nadšenci pro gastronomii jsme chtěli vytvořit místo, kde se propojují chutě z různých světových kuchyní s vůní kouře a ukázat, že smoukovat se dají nejen žebírka, ale třeba i škvarky, burrata, celer či hruška! Do menu jsme nezapomněli dát i kus sebe a kus prostředí, ze kterého jsme vzešli. V menu tak najdete i typicky české chutě, které by člověk řekl, že do BBQ ani nepatří.“ Takto vidí koncept restaurace její majitelé.
Že se podnik nazývá laboratoří, není vůbec od věci. Tamní kuchaři se totiž často vydávají dosud neprošlapanými cestami. A některé jejich postupy jsou tak spíše kulinářskou alchymií, než klasickým vařením. Dobře je to vidět na jednom z taháků podniku, a sice uzeném másle. Kdo se někdy aspoň mihnul kolem plotny, ví, že tepelně upravovat máslo, aby si při tom zachovalo původní konzistenci, je takřka nemožné. Tady se jim to povedlo, svůj recept si však jako správní alchymisté úzkostlivě tají.
Neustálé experimentování v kuchyni je poněkud dvojsečná záležitost. Sice se nabídka restaurace pořád obohacuje o nové recepty a nové chutě. Ale zase jídelní lístek není nafukovací a některá jídla z něj časem musí vypadnout. Nedá se nic dělat. Kdo jednou na vlnu zauzených pokrmů naskočí, bude se za dalšími kulinářskými zážitky nadále vracet.
