Nedělní dechberoucí finále mezi Argentinou a Francií ukončilo nejen celý kontroverzemi opředený fotbalový šampionát v Kataru, ale završilo nejsázenější sportovní událost v dějinách českého hazardu. Podle vyjádření sázkových kanceláří Češi v tipech na mistrovství světa prosázeli 3,6 miliardy korun, o miliardu korun více než na šampionát v Rusku před čtyřmi lety. Na každého Čecha včetně batolat to vychází na prosázených 330 korun.
Rekordní zájem sázkařů o fotbal opět potvrdil letitou skutečnost, že pokud jde o sázení, loterie a hry, z nichž může vzejít bezpracné zbohatnutí, nemají Češi hluboko do kapsy takřka nikdy a hojně vzývají svoji štěstěnu. Co kdyby to náhodou padlo…
Je samozřejmé, že na fotbal nesázely miliony Čechů, ale spíš vyšší desítky nebo stovky tisíc z nich. Někteří sázející to opravdu odšpuntovali a na vybrané příležitosti, z nichž některé byly i dost kuriózní, vsadili nemalé částky. A pokud měli štěstí – a dle vyjádření Tipsportu, Fortuny a dalších společností – tací opravdu byli, jejich výhry dosáhly velice příjemné výše a tito lidé nyní mohou spíš řešit, do jaké exotické destinace poletí v zimě na dovolenou nebo jaké nové auto si koupí. Jiní, kteří naopak štěstí neměli, mohou tlouci hlavou do zdi. A většina sázejících, která do svých tiketů investovala desítky či stovky korun, může jen mávnout rukou. Výhra mohla být, ale nebyla a zbyl jen adrenalin nebo zážitky ze sledování přenosů.
Vraťme se ale k oné prosázené sumě 3,6 miliardy korun. Není totiž vůbec malá. Skrze ní – a její rostoucí trajektorii – můžeme vnímat, že sportovní sázky (na fotbal, ale na cokoliv jiného) jsou taková příjemná neřest, kterou mají Češi hodně rádi. Stejně jako alkohol, cigarety, ale třeba i bůček nebo sladkosti. A na příjemných neřestech se šetří úplně nejméně a někteří lidé se raději omezí jinde, než aby si toto odpustili. Na rozdíl od jídla, kuřiva nebo pití lihovin je u sázení však možnost, že člověk nejenže vsazené peníze získá zpět, ale může vyhrát i zajímavé částky.
Během přenosů a přestávek mezi nimi jely v reklamních spotech sázkové kanceláře masivní kampaň, které neušli ani ti, kteří dosud nesázeli nebo jsou mladiství. Lidé, kteří prostředí sázení znají a pohybují se v něm léta, vědí, o co v celé věci jde a že je to jedna velká hra. Vědí, jak se stanovují u sázek kurzy a že sázkové společnosti nejsou žádné charitativní organizace, které chtějí udělat z lidí milionáře, ale vydělat co nejvíce peněz samy pro sebe. Vědí to i ti ostatní sázející?
Na závěr taková jedna osobní zkušenost. Asi před dvanácti či třinácti lety jsem byl na tiskové konferenci, kde jedna ze sázkových společností prezentovala svoje hospodářské výsledky. Na této tiskovce byl přítomen i takový nenápadný muž zhruba ve věku 45 let. Nikdo z přítomných novinářů nevěděl, že tento člověk několik týdnů před tím vyhrál přes milion korun. Za vsazené dvě stovky! Když jsem si s ním potom povídal, tak mi řekl, že si za výhru koupil ojeté auto z bazaru, opravil dům a zbytek si dal na spoření, děti to prý jednou ocení. A i nadále vstává každý den o půl šesté do práce...
Myslím, že takový člověk pochopil, co je náhoda a že to bylo štěstí, které už asi nikdy nezopakuje. Ostatní na takové štěstí čekají roky, desítky let a třeba se ho nikdy nedočkají. A třeba o to více intenzivně mu jdou naproti a sází stále více a zanedbávají jiné povinnosti, například platbu alimentů nebo vyživovací povinnost.
Nejde o jedince. Ministerstvo financí totiž před dvěma lety spustilo Rejstřík vyloučených osob, v němž jsou zapsáni lidé, kteří z těchto důvodu nesmí sázet. Patří mezi ně i lidé, kteří pobírají dávky v hmotné nouzi. Podle posledních dat z letošního podzimu je v tomto rejstříku přes 200 tisíc osob. Ke kurzovému sázení, stejně jako k jakémukoliv hazardu je potřeba proto přistupovat i s vědomím druhé strany této mince. Letošní fotbalový šampionát určitě zlepší hospodářské výsledky tuzemských sázkovek. Jejich zástupci už ohlásili, že díky několika překvapivým výsledkům pro ně skončil šampionát ziskem. Teď jde o to, zda nepřibyla i negativa. Například nakolik nabobtnal právě tento Rejstřík vyloučených osob. Měla by se mu věnovat pozornost. Jsou v něm už čtyři procenta Čechů. Obávám se, že jich bude přibývat.
