Fanoušci v Kataru byli svědky možná vůbec nejlepšího finále světového šampionátu v historii, během kterého Lionel Messi na svých bedrech vynesl Argentinu k vysněnému titulu. Jenže proč se fotbalové mistrovství vůbec hrálo v Kataru? Seriál z dílny Netflixu FIFA: Pod povrchem velice syrovým způsobem mapuje dění v nejmocnější sportovní organizaci na světě. Nabízí i odpověď na otázku, jak je možné, že se mistrovství světa konala v tak fotbalově exotických destinacích, jakými jsou Jihoafrická republika, Jižní Korea, Rusko a především zmiňovaný Katar. Za vším totiž stojí systém vytvořený nenápadným, ničím výjimečným chlapíkem ze Švýcarska.
V květnu 1974 skončil na pozici 6. prezidenta Mezinárodní federace fotbalových asociací, známé jako FIFA, sir Stanley Rous, ověnčený jak rytířským, tak i Řádem britského impéria.
Ukázkového britského gentlemana ve volbách na prezidenta FIFA – tehdy ještě ne nijak výrazně bohaté organizace – porazil bývalý brazilský reprezentant ve vodním pólu a vystudovaný právník João Havelange. Druhou nejvyšší pozici v organizaci generálního sekretáře Brazilec obsadil Švýcarem Seppem Blatterem, který předtím stejnou pozici zastával ve Švýcarském svazu ledního hokeje.
Brazilsko-švýcarský tandem v čele FIFA si záhy naplno uvědomil gigantický obchodní potenciál, který coby organizace pořádající fotbalové mistrovství světa třímá v rukou. Přerod FIFA v extrémně výdělečný byznys dokument precizně mapuje prostřednictvím vzpomínek níže postavených úředníků působících pod Havelangem i vrcholných aktérů.
Americký tvůrce čtyřdílné série Daniel Gordon zároveň chytře pracuje s archivními detaily, kdy diváka nenásilně vpravuje do historie sponzoringu ve vrcholném sportu – za otce tohoto odvětví je považován Horst Dassler, syn legendárního zakladatele firmy Adidas Adiho Dasslera.
Velká korupční cesta malého Švýcara
Ústředním motivem celého seriálu je ovšem cesta Seppa Blattera vzhůru na pozici prezidenta FIFA. Šestaosmdesátiletý Švýcar v rozhovorech se zvrhle samolibým nádechem přímo vzpomíná, jak si sedmnáct let razil cestu z pozice generálního sekretáře až na úplný vrchol – neštítil se při tom proti Havelangovi (který ho uvedl do vrcholné fotbalové organizace) použít důkazy o korupci, jakmile se mu dostaly do rukou, anebo si chytře na svou stranu naklonil ve volbách hlasy delegátů z Karibiku a Afriky.
Když Blatter v jedné ze scén s blaženým smíchem vzpomíná, jak byl kdysi označen za stvořitele monstra FIFA, tak si možná nejeden divák vzpomene na kancléře Palpatina, hlavního zloducha z kultovní sci-fi série Star Wars – toho Blatter v mnoha scénách připomíná nejen svým vypočítavým a zcela sobeckým chováním.
Fotbalovým fanouškům, ale i sportovním laikům je pak do detailu přiblížen složitý proces udělení pořadatelství jednotlivých mistrovství světa. Prestiž pořádání světových šampionátů dokreslují v sérii zachycené momenty, během nichž na vyjednávání za jednotlivé země dorazí ty nejvýraznější osobnosti z politického nebo i kulturního světa – za Anglii bývalý premiér David Cameron, fotbalová superstar David Beckham nebo následník trůnu princ William, za Spojené státy americké zase bývalí prezidenti Barack Obama a Bill Clinton spolu s charismatickým hercem Morganem Freemanem, za Rusko pak sám Vladimir Putin.
Vliv byť extrémně okouzlujících person není nic platný, protože o všem důležitém ve světovém fotbale rozhoduje 37 členů výkonného výboru FIFA v čele s Blatterem. A jejich názor a volba jsou většinou bohužel definovány jednoduše tím, kdo jim v zákulisí nabídne více peněz nebo slíbí co nejlukrativnější výhody do budoucna. Pak už je tedy jasnější, proč byly světové šampionáty pořádány ve státech, které neměly dostatečnou fotbalovou historii ani potřebnou infrastrukturu – za všechny kontroverzní případy se nejvíce vyjímají pořádání Jihoafrickou republikou v roce 2010 a především pak šampionát v Kataru, který skončil minulou neděli.
Čtyřdílná série FIFA: Pod povrchem podmanivým a trochu děsivým stylem ukazuje, že fotbalové prostředí je bohužel prohnilé od úplného vrcholu: zkrátka že ryba smrdí od hlavy.
