Nový náčelník generálního štábu, generálmajor Karel Řehka, uvedl na velitelském shromáždění, jehož se zúčastnil i prezident Miloš Zeman, premiér Petr Fiala a ministryně obrany Jana Černochová, že pokud by konflikt vypukl, ocitne se naše země během minuty ve válce a že „armáda musí být brutálně efektivní“.
Podívejme se tedy na její stav. Nejde o žádné utajované informace, jsou běžně dostupné. K 1. lednu 2021 čítala 26 928 vojáků z povolání, 7090 občanských a 1109 státních zaměstnanců (v září 2022 4000 příslušníků aktivních záloh), 116 bojových tanků, 430 bojových obrněných vozidel, 179 dělostřeleckých systémů ráže 100 mm a větší, 39 bojových letounů a 17 úderných vrtulníků. Přitom Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (S-KOS), podepsaná v době končící studené války a značného oteplení mezinárodních vztahů, nám povolovala 957 bojových tanků, 1367 bojových obrněných vozidel, 767 dělostřeleckých systémů, 230 bojových letounů a 50 úderných vrtulníků. Člověk nemusí být zrovna erudovaný vojenský odborník, aby si spočítal, že za současného početního stavu a výzbroje by Armáda České republiky té ruské nemohla vzdorovat ani zlomek času jako ukrajinská.
Hrozba třetí světové války existovala nejmíň dvakrát
Karibská krize, jejíž šedesáté výročí jsme si nedávno připomněli, rovněž hrozila přerůst v celosvětový válečný požár, trvala však jen třináct dnů a ani v nejvypjatějších momentech se vztahy mezi jejími aktéry neocitly tak hluboko pod bodem mrazu jako nyní.
Krize rozpoutaná Putinovou agresí proti suverénní a nezávislé Ukrajině je přitom jen vyvrcholením napětí stoupajícího od ruské anexe Krymu před více než osmi lety. Co konkrétního jsme udělali pro účinné a dramatické zvýšení naší obranyschopnosti, vyčteme z výše uvedených čísel.
Během korejské války v letech 1950 až 1953 se hrozba třetí světové války stala velice reálnou. Jak na ni reagovalo tehdejší československé vedení, jež, jak je snad každému jasné, se nacházelo zcela ve vleku mocenských zájmů Sovětského svazu a slepě vykonávalo jeho pokyny? Zdůrazněme, že následující čísla je třeba zasadit do kontextu doby a že, jakkoli impozantně na papíře vypadají, nevystihují plně kvalitu našich tehdejších ozbrojených sil. Tu si totiž každý okamžitě spojí se Švandrlíkovými Černými barony a Škvoreckého Tankovým praporem a v nich vystupujícími komickými pablby, ztělesňujícími velitelský sbor. Z hlediska výstavby nových útvarů a svazků však cifry – nikoli ovšem politický systém a osoby, jež ho představovaly – vzbuzují respekt.
K 1. lednu 1953 čítala armáda 292 788 vojáků v činné službě (dvojnásobek stavu z roku 1949!) a 29 divizí, z toho 17 pozemního vojska, 10 divizí letectva a dvě divize protivzdušné obrany státu (v dobové terminologii protiletecké obrany státního území), doplněných řadou samostatných brigád, pluků, praporů a oddílů. (Pro srovnání: Dnes, kdy nikoli ve vzdálené Koreji, ale několik set kilometrů na východ od našich hranic zuří největší konflikt v Evropě od druhé světové války a kdy raketa zabíjela na území spojeneckého Polska, má Armáda České republiky dvě mechanizované brigády a výsadkový pluk.)
Horečné tempo zbrojení nesmírně zatěžovalo hospodářství státu a výraznou měrou přispělo k měnové reformě téhož roku. Nikdy potom už československá armáda v mírovém období takového počtu vojáků a svazků nedosáhla.
V roce 1969 došlo v rámci rozsáhlé reorganizace ke snížení divizí z osmnácti na patnáct (deset divizí pozemního vojska, tři divize letectva a dvě divize PVOS). Početní stav klesl na 214 000 osob.
Co se týče nejvyšších počtů hlavních druhů výzbroje naší armády po únoru 1948 v jednotlivých letech, v roce 1988 činil 4680 tanků včetně již takřka nepoužitelných T-34, v roce 1960 1183 bojových letounů a 9525 děl včetně protitankových kanónů a raketometů. Ve srovnání s těmito stavy působí Armáda České republiky jako liliput.
Tanková velmoc
Na českém území existoval již od dob Rakousko-Uherska vyspělý zbrojní průmysl, který Československo jako nástupnický stát dále rozvíjelo a patřilo mezi přední vývozce kvalitních pěchotních a dělostřeleckých zbraní a od třicátých let i tanků. Němečtí okupanti, využívající faktu, že protektorátní území zůstávalo dlouho poměrně v závětří, zbrojní výrobu podstatně rozšiřovali. O zběsilém tempu zbrojení za komunistů jsme se již zmínili. Československo vyvezlo v minulosti 35 000 tanků a obrněnců! Výrobou, exportem a zařazením tanků do vlastní armády se stalo přední světovou velmocí.
Přestože po únoru 1948 noví vládcové v lepším případě propustili a v horším pozavírali naše letce sloužící za druhé světové války v britském Královském letectvu (RAF), Československo vybudovalo silné letectvo s výborně vycvičenými piloty a licenčně vyrábělo ve své době špičkové MiGy-15 a MiGy-21.
Armáda v období glasnosti
Každý, kdo absolvoval základní vojenskou službu, musel zaznamenat, že naše armáda byla početně velmi silná a relativně dobře vyzbrojená, i když v sedmdesátých a osmdesátých letech se začalo projevovat stále větší zaostávání za vyspělými státy NATO. Její četné neduhy vyplývaly ze samotné podstaty tehdejšího politického systému a u velké části veřejnosti vedly ke krajně nepříznivému vztahu k armádě, což se dnes naštěstí pronikavě změnilo a armáda se těší důvěře a podpoře obyvatelstva.
Teprve po nástupu Michaila Gorbačova k moci se postupně objevovaly dříve přísně utajované informace. Třicátého ledna 1989 se tak čtenáři hlavních deníků v Československu s úžasem dozvěděli, že ze sedmi členských států Varšavské smlouvy (Bulharska, Československa, Maďarska, Německé demokratické republiky, Polska, Rumunska a Sovětského svazu) zaujímala naše země k 1. červenci 1988 počtem vojáků (199 700) třetí (po SSSR a Polsku), bojových letounů (407) rovněž třetí (po SSSR a Polsku), bojových vrtulníků (101) také třetí (po SSSR a Rumunsku), odpalovacích zařízení taktických raket (77) čtvrté (po SSSR, Polsku a NDR), tanků (4585) dokonce druhé (po SSSR), protitankových raketových kompletů (540) třetí (po SSSR a NDR), bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů (4900) čtvrté (po SSSR, NDR a Rumunsku) a raketometů, děl a minometů (3445) čtvrté místo (po SSSR, Rumunsku a Bulharsku).
Příkladem budiž Polsko
Současná situace je velmi vážná. S blížící se zimou nikdo nemůže s jistotou předvídat, jak se bude vyvíjet už devět měsíců se vlekoucí válka na Ukrajině. Je však načase, abychom začali mohutně zbrojit. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Stačí se podívat na velkolepé úsilí sousedního Polska, které nejenže už je regionální velmocí, ale mílovými kroky spěje k tomu, stát se vůdčí vojenskou mocností NATO v Evropě.
