To se tak bezcílně touláte předměstím Basileje, až narazíte na místo, které vám do hlavy vypálí tisíce otazníků. Monumentální betonová stavba, ve které sídlí Antroposofická společnost a její Vysoké školy pro duchovní vědu. Račte vstoupit do mysterijního světa bez pravých úhlů.
Městečko Dornach leží asi 15 kilometrů od Basileje, a jak jsem se záhy dozvěděla, je jakousi Mekkou následovníků filozofa, literárního kritika, pedagogika, dramatika a sociálního myslitele Rudolfa Steinera, který má s tímhle místem mnoho do činění. Název stavby, která rozhodně stojí za bližší prozkoumání, neodkazuje k nikomu jinému než k Johannu Wolfgangovi von Goethe, jehož dílo Steinera zásadně ovlivnilo.
Vlastní divadlo
Zrod Goetheana se datuje do let 1910 až 1913, kdy Steiner poprvé uváděl svá takzvaná mysterijní dramata na theosofických sjezdech v Mnichově. Byla napsaná speciálně pro tyto příležitosti a uvedená v pronajatých divadlech. Jejich prostory ale neodpovídaly těmto zvláštním scénickým dílům. A tak se přívrženci hnutí, se kterým se Steiner později bouřlivě rozešel, rozhodli postavit své vlastní divadlo v Mnichově. Představa stavby se dvěma vzájemně se pronikajícími kupolemi, pod nimiž mělo být z jedné strany jeviště a z druhé hlediště, ale tamní městské úřady „překvapivě“ příliš nenadchla.
Než se přesuneme zpátky do švýcarského Dornachu, kde zubní lékař Emil Grosheintz poskytl Steinerovi svůj pozemek na pahorku nad městem, aby zde svůj odvážný architektonický projekt realizoval, není od věci uvést do kontextu několik málo skutečností.
Cimrman, Goethe a antroposofismus
Rakouský filozof, který se narodil na území dnešního Chorvatska, vystudoval původně přírodní techniku a s nadsázkou bychom o něm mohli mluvit jako o Járovi Cimrmanovi světového esoterismu. Navazoval na německou idealistickou filozofii, ale především na Goetha, z čehož vzešla celá jeho pozdější vize vidění světa. Pro nás nezasvěcené pragmatiky může jeho učení působit jako změť nejrůznějších vizí, úvah, tajemných pojmů a struktur. O to překvapivější je ale fakt, že pojmy jako Waldorfské školství, biodynamické zemědělství nebo třeba kosmetická značka Welleda nám už tak vzdálené nejsou. A přitom z učení takzvaného antroposofismu, jehož zakladatelem je právě Rudolf Steiner, přímo vycházejí.
Slovo „anthroposofie“ kombinující řecké výrazy anthrópos (člověk) a sofia (moudrost) nebylo vytvořeno přímo Steinerem. Vyskytuje se totiž už ve filozofických spisech I. R. V. Troxlera a Immanuela Hermanna Fichteho. Steiner se s ním pravděpodobně setkal během přednášek na vídeňské univerzitě, které navštěvoval během svého studia. Ve Steinerově podání nejde jen o filosofii nebo nějakou myšlenkovou konstrukci, ale spíš o osobní poznání a životní praxi. Proniknout do antroposofického světa tedy není úplně snadné a jediná definice je zhola nemožná. Doporučuje se proto začít tam, kde se člověk cítí alespoň trochu „doma“. Ať už je to pedagogika, teologie, zemědělské hospodaření, léčebné umění nebo třeba tanec (eurytmie). Všude tam se dá antroposofické vidění světa aplikovat. Je také důležité dbát na kvalitu zdrojové literatury a vycházet spíš z originálů než parafrázovaných překladů. Podle Wikipedie jde o esoterickou nauku, která se „při prozkoumávání duchovního světa zaměřuje na dosáhnutí přesnosti a srozumitelnosti přírodovědeckého výzkumu fyzického světa“.
V prach se obrátíš
První Goetheanum v Dornachu vyrostlo v roce 1919 a původně mělo hostit pravidelný letní divadelní festival Antroposofické společnosti. Brzy se stalo ale centrem jakési osady, kterou zde vytvořili lidé hledající duchovní naplnění. Do dění kolem samotné stavby Goetheana bylo zapojeno mnoho umělců, sochařů a architektů, kteří podle Steinerova záměru stavěli budovu směřovanou od západu na východ a konstruovanou tak, aby navenek naznačovala to, co se bude odehrávat uvnitř. Jestli to byla vůle boží nebo Faustova, těžko říct. Faktem ale je, že tehdejší detailně zbudované Goetheanum padlo během silvestrovské noci roku 1922 popelem. Žháři tak dali jasně najevo, co si antroposofistech myslí.
Nesmrtelný beton, smrtelný filosof
O rok později oznámil Steiner svůj záměr postavit na stejném místě Goetheanum nové. Rozhodl se převzít otěže nad plánem stavby i materiálem, kterým měl být nyní na rozdíl od původního dřeva nezničitelný beton.
„Chtěl bych dosáhnout toho, aby se projevilo i vnitřně-duchovně, že máme co činit třeba s portálem, který nás přijme, nebo s oknem, které do sebe přijímá světlo, aby je vpustilo do vnitřního prostoru. Chtěl bych touto formou ale zároveň dosáhnout toho, aby zjevovala, že Goetheanum má být jakousi ochranou pro toho, kdo v něm hledá ducha,“ zněla jedna z jeho představ. V březnu roku 1924 vytvořil plastelínový model v měřítku 1:100 a načrtl tak podobu stavby. O rok později ale zemřel, a tak se realizace nového Goetheana nedočkal.
Národní památka
Projekt postavený kompletně z litého betonu vznikl podle Steinerových plánů a představuje zcela novátorské využití pohledového betonu v architektuře. Právem byl Goetheanu udělen roku 1993 status švýcarské národní památky a dodnes se o něm mluví jako o mistrovském díle expresionistické architektury.
O tom, že stojí za návštěvu, není nejmenších pochyb. Sál pro 1000 diváků slouží jako centrum stávající společnosti pro divadelní a eurytmická představení, které pravidelně hostí umělce z celého světa. Vitráže, výmalba stropu a zdobené sloupy jsou pak replikami nebo interpretací původních prvků Goetheana.
Svoboda forem
Nejen pro Steinerovu filozofii, ale i jeho pojetí architektury je charakteristická snaha osvobodit se od tradičních omezení, jako je pravý úhel. Křivá okna a oblé rohy jsou fascinujícími prvky nejen onoho betonového kolosu, ale i budov a domů v jeho přilehlém okolí. Pokud budete mít cestu do Basileje, udělejte si v Dornachu malou zastávku. Tohle místo totiž za ty tisíce otazníků v hlavě stojí.
