Dost bylo samolibé chvály a motivačních pouček! Když je něco špatně, není možné před tím zavírat oči, nebo se odvolávat na přechodný stav. Zvlášť když jde o veřejný prostor v centru české metropole, která je vizitkou celého národa. Z té, která je k vidění na pražském Smíchově, čiší fušeřina a nevkus. Proto je potřeba s tím něco dělat. A začít lze třeba pojmenováním věcí pravým jménem.
Havarijní stav je obhajován tím, že je dočasný. Problém je ale v tom, že ona dočasnost trvá už příliš dlouho. „Jednotkou dočasnosti je jeden furt,” připomíná v neutěšené souvislosti starou anekdotu Adam Gebrian, architekt a letitý kritik veřejného prostoru. Ten svou reputaci nezískal tím, že by přehlížel, nebo dokonce chlácholil špatně provedené stavby, rekonstrukce a další realizace. Chválí, je-li to na místě, a kritizuje tam, kde cítí, že je to potřeba.
„Když se podívám na druhou stranu, tak vidím docela vzorný historický dům, který má nějakou úroveň, symetrii. V podstatě se dá říct, že to je palác, který umocňuje, že jsme na důležitém místě. Najednou ale sjedeme očima dolů a vidíme velké výkladce, které jsou neskutečné hnusným způsobem polepené, a přitom úplně zbytečně. Lidé vědí, co tam je, a určitě tam nejdou kvůli tomu, že to má takhle odporně polepenou fasádu. Já jsem toho názoru, že by se polepy skel a výloh měly zakázat, což není úplně populární řešení. Já tomu rozumím, že plošné zákazy nejsou správnou cestou, ale když tohle vidím, tak mě zkrátka nic jiného nenapadá,“ komentuje podobu jedné z nejfrekventovanějších smíchovských křižovatek. Co konkrétně jí vytýká, sledujte v dalším díle pořadu Gebrian: Plus/Minus z produkce internetové televize Mall.tv. A pokud Vás zajímají i jeho předchozí postřehy, pustit si je můžete zde.
