Letos jsme oslavili 60 let od chvíle, kdy první člověk v historii opustil tuhle planetu. Do kosmu se začíná létat čistě turisticky, chystáme se na Mars a stejně pořád lidé nemají jasno v tom, jestli je vůbec možné kopulovat ve vesmíru. Takže! Když propadnete něčí přitažlivosti v místě bez přitažlivosti… Můžete mít sex ve vesmíru?
Takhle, vy asi ne. Primárně proto, že drtivá většina z vás se mimo tuhle planetu nikdy nepodívá. Ale mohou mít astronauti sex? To je totiž velice zajímavá otázka a navíc otázka, na kterou se oficiální místa už desítky let zdráhají odpovědět. Kreml například na tohle téma zarytě mlčí už čtyřicet let. NASA zase na tiskovkách novináře odbývá. Přitom bude tenhle dotaz důležitější a důležitější, čím víc se budeme blížit dlouhým vesmírným letům kupříkladu na Mars.
Obecně se ví, že Američané neposílají do vesmíru páry. Dokonce má NASA pravidlo, že na stejnou misi nemohou letět manželé. Je tady jedna rozkošná výjimka, kterou tvořili dva astronauti, co se zamilovali během výcviku a vzali se pár dní před odletem. Oficiálně je to proto, že by to „nahoře” tvořilo velice roztodivnou dynamiku mezi lidmi. Umocněnou navíc tím, že na takové ISS v podstatě neexistuje soukromí. Máte svůj vlastní box a toalety se zatahují závěsem.
A pak jsou tady problémy techničtějšího rázu.
Newton je kazišuk
Jak nám vysvětlují tři Newtonovy zákony, ve stavu beztíže se může dát těleso, v našem případě tělo, do pohybu při sebemenším podnětu a pak už ho nic nezastaví. Laicky řečeno, pokud budete mít s někým sex v nulové gravitaci a pořádně přirazíte, katapultujete svého partnera přes celou vesmírnou stanici.
K takovým intimitám byste tedy potřebovali ideálně soustavu nějakých pásů, kterými se s partnerem připoutáte k sobě, abyste mohli létat ode zdi ke zdi společně. Byly dokonce pokusy vytvořit dvojitý skafandr, ve kterém byste mohli dovádět podle libosti, ale byl to spíš kus konceptuálního umění než reálné techniky.
Další problém pak představují tělní tekutiny. Sliny, pot, sperma… To všechno se velice nepředvídatelně vznáší prostorem a díky Newtonovi víme, že kapky mohou skončit kdekoli na palubě. Je rozdíl mezi tím, když kamarádovi na párty zasviníte prostěradlo, a tím, když se uděláte na palubovku za několik milionů dolarů.
Vůbec nejzrádnější je ale fungování lidského těla v nízkogravitačním prostředí. Totiž ve stavu beztíže vám kardiovaskulární systém začíná pracovat jinak, a protože je zvyklý na zemskou přitažlivost, prokrvuje se vám na oběžné dráze spíš hlava než cokoli od pasu dolů. To znamená, že je dost obtížné se fyzicky vzrušit a dosáhnout erekce je velice, velice náročné. A erekci chtít budete, protože díky tomuhle efektu je v penisu v klidovém stavu krve velice málo, takže je ještě menší než pod ledovou sprchou.
Riziko otěhotnění je tu absurdně nízké, ale rizika v těhotenství jsou doslova astronomická. Víte, početí je z těch samých gravitačních důvodů extrémně obtížné. Vypadá to, že potřebujete gravitaci k tomu, abyste se mohli stát gravidními. Na druhou stranu, pokud nedejbože otěhotníte ve vesmíru, může dojít k celé hororové sérii nepředvídatelných komplikací kvůli silnému gama záření.
Pokud ale budeme chtít jednou letět na Mars, jakože budeme chtít, měli bychom tyhle problémy začít řešit. A především tohle téma otevřít, protože těžko můžeme kolonizovat jiné planety, když se nebudeme moct množit mimo Zemi.
