V souvislosti s chaotickým úprkem z táliby bleskově obsazeného Kábulu se v mnoha médiích přirozeně objevilo srovnání se situací na americké ambasádě v Saigonu koncem dubna před 46 lety, jejíž vojenský a diplomatický personál se sice podařilo evakuovat, ale v poražené Vietnamské republice se vítězové zmocnili obrovské kořisti.
Zahrnovala mimo jiné 51 stíhacích letounů F-5A, 22 stíhacích bombardérů F-5E, 113 bitevních letounů A-38, 36 palubních bitevních a lehkých bombardovacích letounů A-1 Skyraider, 40 transportních letounů C-119, 10 transportních letounů C-130A Hercules, 36 letounů palebné podpory AC-47, 159 pozorovacích letounů O-1 a O-2, 430 vrtulníků Huey, 36 helikoptér CH-47, 80 175mm samohybných děl, 250 155mm a 1000 105mm houfnic, 2200 pásových obrněných transportérů, 300 hlavních bojových tanků M48/A3, 42 000 nákladních aut, 47 000 granátometů M79, 63 000 lehkých protitankových zbraní, 15 000 kulometů M60, 12 000 60-, 81- a 90mm minometů, 791 000 útočných pušek M16, 857 000 ostatních pěchotních zbraní, 90 000 pistolí ráže 45 mm, 940 plavidel a 130 000 tun munice.
Kolik vojáků zahynulo ve vietnamské válce?
Američany stála životy 58 193 vojáků (38 209 v armádě, 14 838 ve sboru námořní pěchoty, pro nějž se stala po druhé světové válce dokonce druhou nejkrvavější, 2584 v letectvu, 2555 v námořnictvu a sedm u pobřežní stráže) a 303 695 utrpělo zranění (údaje pocházejí z roku 2004). Z toho bojová úmrtí (padlí a zemřelí na zranění) činila 47 393 a nebojová 10 800. Podle počtu bojových úmrtí největší oběti ze všech států Unie přinesla Kalifornie – 4547. Pro Američany i pro Vietnamskou lidovou armádu a Vietkong se nejkrvavějšími staly roky 1968 a 1969.
Podle saigonských a amerických zdrojů ztratily ozbrojené síly Vietnamské republiky 196 863 padlé a 502 383 raněné. Po připočtení nebojových úmrtí vzrostl tento počet na 220 357 a se zahrnutím ztrát utrpěných po podepsání Dohody o ukončení války a obnovení míru ve Vietnamu 27. ledna 1973 na 254 257 mrtvých a 783 602 raněné.
Podíl „svobodného světa“
Po boku USA bojovali vojáci pěti zemí, jež Američané souhrnně nazývali „svobodný svět“. Austrálie tu ztratila 3372 osob, z toho 426 padlých, Filipíny devět (sedm padlých), Korejská republika 16 335 (5099), Nový Zéland 267 (55) a Thajsko 1709 (351), celkem tedy 21 692 (5938 padlých). To nejsou ani zdaleka zanedbatelná čísla.
O kolik lidí přišel nepřítel?
Stanovit přesný počet obětí na straně Vietnamské demokratické republiky a Vietkongu je dodnes nemožné. Podle úředních amerických a jihovietnamských údajů dosáhla bojová úmrtí Vietnamské lidové armády a Vietkongu v letech 1961–1975 1 027 085 osob, což některé autority kritizovaly s tím, že je do tohoto čísla zahrnuto velké množství civilistů, a snižovaly počet bojových úmrtí na 731 000. (Většina číselných údajů obsažených v tomto článku pochází z knihy Micheala Clodfeltera Vietnam ve vojenské statistice.)
Teprve 3. dubna 1995, tedy bezmála dvacet let po skončení války, zveřejnila Vietnamská tisková agentura (VNA) s odvoláním na ministerstvo práce, sociálních věcí a pro válečné invalidy poprvé dosud přísně utajované cifry. Podle nich ztratily komunistické síly v jedenadvacet let trvajícím konfliktu (první masakry diktatury Ngo Dinh Diema začaly krátce po uzavření Ženevských dohod; již 28. září 1954 se odehrál první v Cay Cocu v provincii Quang Nam) 1,1 miliónu vojáků (což kupodivu vcelku odpovídá americkému „počítání těl“ – body count –, ve své době tolik kritizovanému) a 600 000 raněných. Na první pohled bije do očí, že počet mrtvých téměř dvojnásobně převyšuje počet raněných, přestože tomu bývá zpravidla naopak; desítky tisíc životů totiž skosila cholera a jiné nemoci. Armádní generál Vo Nguyen Giap, vítěz od Dien Bien Phu, dlouholetý ministr obrany VDR a poté VSR, jenž se dožil neuvěřitelných 102 let, připouštěl 330 000 nezvěstných na straně Vietnamské lidové armády a Vietkongu. Jejich osudem se bohužel nikdo tak zevrubně jako pohřešovanými Američany nezabýval.
Od 11. července 1965 do 31. prosince 1974 se podle statistické studie Rusko a SSSR ve válkách XX. století, vydané v Moskvě roku 2001, vietnamské války zúčastnilo 6359 generálů a důstojníků sovětských ozbrojených sil. Rozhodující měrou se podíleli na vybudování velmi silné protivzdušné obrany, zaškolovali vietnamské obsluhy protiletadlových raketových kompletů a kanónů, cvičili stíhací piloty. Zahynulo patnáct důstojníků a jeden vojín.
Se svou „troškou do mlýna“ přispěchala rovněž Čínská lidová republika. Z 327 000 příslušníků Čínské lidové osvobozenecké armády zajišťujících logistickou podporu a protivzdušnou obranu VDR jich 1446 zahynulo a 4200 utrpělo zranění. Korejská lidově demokratická republika, jež nabídla VDR už roku 1966 vojenský kontingent jako reakci na účast znepřátelené Jižní Koreje ve vietnamské válce, vyslala do Vietnamské demokratické republiky přes 200 pilotů, kteří bránili především hlavní město Hanoj. Zahynulo jich čtrnáct.
Celkově tedy USA a jejich spojenci navzdory konečnému debaklu ztratili mnohem méně padlých a zemřelých vojáků než jejich protivníci. Na celkovém výsledku vleklého konfliktu, pro ně krajně nepříznivém, to ovšem nic nezměnilo. A teď se podívejme, jak si vedli v Afghánistánu.
Bilance ztrát není zdaleka konečná
Včetně třinácti Američanů zabitých při sebevražedném atentátu Islámského státu-Chorásán (ISIS-K) na kábulském letišti 26. srpna 2021 (nejvíce mrtvých amerických vojáků při jednorázové akci za posledních deset let) přišlo o život od zahájení kampaně 7. října 2001 2455 vojáků USA. Zahynulo rovněž 3846 amerických kontraktorů. Koaliční partneři přišli o 1144 mrtvých včetně 14 českých vojáků. (Hlavní kaplan Armády České republiky Jaroslav Knichal však při pietní akci konané letos 3. září na pražském Vítkově připomněl, že další dva podlehli těžkým zraněním.)
Afghánské ozbrojené a bezpečnostní složky odepsaly 66 000 mrtvých. Naproti tomu Tálibán a další opoziční uskupení ztratily 51 191 bojovníků. Pokud je tento údaj pravdivý (není totiž úplně jasné, jak se podařilo dospět k tak záviděníhodně přesnému číslu; totéž platilo ve zvýšené míře i o vietnamské válce), pak Tálibán dopadl lépe než koalice vedená nejsilnější velmocí světa a jí cvičení, vyzbrojovaní a štědře podporovaní vládní vojáci. Uvážíme-li, že navíc čtyřicet procent americké vojenské pomoci bylo rozkradeno, to po dvacetiletém válčení opravdu není radostný výsledek.
