Když se zeptáte internetového vyhledávače, jaké výšky má dosahovat strop, dostane se vám odpovědi, že minimálně do dvou a půl metru. Není to málo? S touto otázkou si Adolf Loos, proslulý svými na tehdejší dobu kontroverzními názory, hlavu nelámal. Důkazem je hned několik bytů s dochovanými realizacemi světově uznávaného architekta, které nemají v Evropě obdoby. Kde je totiž psáno, že strop v obývacím pokoji musí být stejně vysoký jako v ložnici nebo koupelně? V Loosově raumplanu nikoli.
Funkční a minimalistický styl architekta Adolfa Loose zbořil svého času všeobecně platné architektonické postupy a vyvolal nejedno společenské pobouření. Odmítal přesvědčení, že nádherné byty mohou být jen v těch nejlepších lokalitách, i kompromis mezi útulností a velikostí místnosti, protože jedno s druhým údajně nejde skloubit. Brněnský rodák žijící ve Vídni dokázal geniálně využít prostorů s vysokými stropy a dlouhými průhledy, tzv. enfiládami, a to tak, aby výsledné řešení nebylo na úkor pocitu pohodlí a intimity, které musíte cítit v každém místě, jemuž chcete říkat „doma.” A co teprve zažité klišé o nemožnosti propojení praktičnosti a uměleckosti? Nesmyslné! Loos si poradil i s tím.
„Principem rekonstrukce, který je jasně viditelný na první pohled, je harmonie a kontrast. Vytvoříte nějaký společný základ, kterým obložíte skoro všechno, a na to pak můžete dát cokoliv chcete. Různé barvy, materiály, design, doplňky, a tak dále, protože ten společný základ – v našem případě kámen travertin – to pořád drží pohromadě. Kdybyste ten jednotící prvek neměli, tak je z toho chaos, ale naopak díky němu, obzvlášť, když je to krásné samo o sobě, to je úplně bez problému,” říká architekt Adam Gebrian o jednom ze zrekonstruovaných interiérů bytu Josefa a Štěpánky Voglových v Klatovské ulici 12. Pokud chcete vidět i další plzeňské prostory vč. těch, které nejsou běžně přístupné, podívejte se na další díl pořadu Překvapivé stavby z produkce internetové televize Mall.tv.
