Jedním z argumentů, proč by měli občané metropole sáhnout hlouběji do svých kapes a platit víc za jízdné, jsou realizované investice. Pražský dopravní podnik v rámci nich například v uplynulých letech opatřil hned několik stanic metra bezbariérovým přístupem. Takové stavební úpravy jsou pro lidi se sníženou schopností pohybu nebo rodiče s kočárky bezesporu vítanými. Pokud jsou ovšem funkční. To se ale o nových východech a výtazích nedá říct. Nikdo se totiž nezamyslel nad jejich okolím, a tak je výsledek spíš tristní.
„Je to ostuda. Způsob, jak zařídit bezbariérové spojení povrchu se stanicí, která tak původně nebyla koncipována, stojí poměrně dost peněz a vyžaduje složité řešení. Jestli takhle vypadá prostor, do kterého se vystupuje, tak je snad lepší to nedělat,“ hodnotí dodatečné zbudované napojení mezi metrem a povrchem pomocí výtahů architekt Adam Gebrian. Ten se dlouhodobě zabývá veřejným prostorem a snahou o jeho kultivaci, za což byl v roce 2015 oceněn prestižním titulem Architekt roku.
Video ke článku můžete zhlédnout zde:
Podívejte se v dalším díle jeho pořadu Gebrian: Plus/Minus, co ho přimělo k tak radikálnímu odsouzení zdánlivě prospěšného záměru a jak na první pohled technicky zvládnutá realizace ve skutečnosti neplní svůj účel.
