Prohlédnout, očichat, ochutnat aneb Dej mi vzorek své moči a já ti řeknu, kdo jsi | Reflex.cz
nahoru

Prohlédnout, očichat, ochutnat aneb Dej mi vzorek své moči a já ti řeknu, kdo jsi

Veronika Zenklová11. března 2020 • 18:50
Ilustrační kresba
Ilustrační kresba
• foto: 
Wikimedia

O tom, že z lidské moči lze vyčíst mnohé, není nejmenších pochyb. Její podrobná analýza slouží jako vodítko pro lékařskou anamnézu již více než tři tisíce let. Namísto chemického rozboru ale kdysi lékařům stačilo prohlédnut si ji, očichat ji a ochutnat.

Z historických pramenů se dozvídáme, že lékaři ze starověkého Egypta a Indie dokázali diagnostikovat cukrovku u svých pacientů na základě přebytečného cukru v moči. Tato diagnóza nevyžadovala nic jiného než její znaleckou ochutnávku. 

Ve skutečnosti byl diabetes jedním z prvních popsaných onemocnění. Starověký egyptský rukopis pocházející z roku 1500 před naším letopočtem popisuje nemoc jako „velké vyprázdnění“, zatímco indičtí lékaři ji přibližně ve stejné době nazývají madhumeha, tedy „medová moč“, a upozorňují tak na její „svíravou, sladkou a ostrou chuť“.

To, že chuť diabetické moči byla téměř všeobecně známa, je patrné také ze starověkého čínského názvu pro tuto nemoc – táng niǎo bìng, což v překladu znamená „onemocnění moči sladkostí“.

Cukrovka a bič

Název „diabetes“ poprvé použil řecký lékař Apollon z Memphisu již ve třetím století před naším letopočtem. V překladu znamená „projít“ a poukazuje na tendenci diabetického pacienta chodit často močit. Termín mellitus neboli „sladký jako med“ byl k názvu diabetes následně přidán anglickým lékařem Thomasem Willisem v roce 1674. Willis, stejně jako jeho předchůdci považoval moč diabetika za „úžasně sladkou, jako by byla ředěna medem nebo cukrem“.

Uroskopii nebo praxi vizuálního vyšetření moči pacienta zásadně podpořil také sám otec medicíny Hippokratés, na jehož soubor etických pravidel medici dodnes přísahají. Hippokratici věřili, že moč je produktem, jehož prostřednictvím se tělo snaží zbavit odpadního materiálu způsobujícího onemocnění. Barva moči, její průhlednost nebo naopak kalnost a mnohé další aspekty nabízely vhled do lidského těla. „Když se bubliny usazují na povrchu moči, upozorňují na onemocnění ledvin,“ uvádí jeden z Hippokratových aforismů.

50 odstínů moči

V 7. století našeho letopočtu napsal byzantský lékař Theophilus l. velmi populární knihu, která vysvětlovala, jak se která nemoc projevuje skrze moč pacienta. O 300 let později na ni navázal arabský lékař Isaac Judaeus, ale doplnil ji komplikovaným vývojovým diagramem, který měl na základě více než 20 odstínů moči určit každou z dosud známých nemocí. Jeho graf se brzy stal velkým hitem nejen mezi středověkými lékaři. Diagramy, kterým se říkalo „močová kola“, se staly základním diagnostickým nástrojem. Byly součástí všech lékařských textů a svého vrcholu dosáhly v období středověku, kdy byl zájem o uroskopii největší.

Vizuální analýza moči se stala standardní lékařskou praxí a výjev lékaře držícího skleněnou baňku s kulatým dnem naplněnou močí symbolem lékařské profese.

Ve víně je pravda

Kromě nemocí byla moč používána také k potvrzení nebo vyloučení těhotenství. Jeden z dochovaných lékařských textů z roku 1552 popisuje moč těhotné ženy jako „jasně bledě citronové barvy přecházející v šedobílou, na povrchu lehce zakalenou“.

Někteří lékaři přidávali v rámci svých diagnostických postupů do moči také víno. Když alkohol ve víně viditelně zareagoval s proteinem v moči, byl test považován za pozitivní. A jelikož se vylučování bílkovin močí během těhotenství podstatně zvyšuje, mohl tento test skutečně fungovat.

Na začátku 19. století nahradila smyslové posuzování moči chemická analýza, která je dodnes zásadním medicínským diagnostickým nástrojem.

Veronika Zenklová




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější