nahoru

Co vlna nákazy koronavirem prozradila o Češích? Spoustu nepříjemného, říká politolog Balík

Jana Bendová11. března 2020 • 10:00
Politolog Stanislav Balík
Politolog Stanislav Balík
• foto: 
Nguyen Phuong Thao

Může se ukázat, že přes počáteční improvizaci to zvládáme. Stejně tak ale může být tato krize posledním impulsem k tomu, aby se zcela zhroutilo naše zdravotnictví, které je v řadě nemocnic i v běžném provozu na hraně fungování. Je těžké si představit, co by se v našich nemocnicích dělo, kdyby i u nás eskalovala situace do italských rozměrů. Tak hodnotí aktuální „koronavirovou“ situaci politolog Stanislav Balík, děkan univerzity, která právě přerušila vyučování, a otec řešící jako tisíce dalších rodičů situaci svých dcer školaček.

Školy, tedy i vaše Masarykova univerzita, jsou rozhodnutím vlády uzavřené. Předpokládám, že na vysokých školách s tím není zásadní problém. Co budete přesně dělat v následujících dnech – škola i vy coby pedagog osobně? Jak poběží vaše pracovní dny?

V úterý jsem celý den jako děkan fakulty řešil provozní souvislosti spojené s přerušením výuky – co to znamená pro studenty, učitele, úředníky, kdo může a nemůže vstupovat do budovy, jak to bude s plánovanými termíny průběžných testů apod. Všichni učitelé a badatelé a většina úředníků mají stanoven home office, což je na vysoké škole mnohem snadnější než v továrně či v mnoha jiných provozech soukromé sféry. Takže – sice nebudeme učit, ale o to víc času budeme mít na psaní článků, knížek, chystání projektových záměrů apod.

Dotklo se vládní rozhodnutí i vašeho soukromého života?

Ano, kromě toho, že musíme v rodině řešit situaci našich dvou školaček, tak organizace Junák, v níž jsem činný, zrušila všechny své pravidelné i výjimečné akce. Došlo tak třeba k odložení konání Valného sněmu Junáka, který se koná jednou za tři roky a měl proběhnout na konci března.

Jak hodnotíte pohledem politologa dosavadní reakci vlády na šířící se nákazu? Na jedné straně je chválena za adekvátní rozhodování a razanci, na druhé straně kritizovaná za chaotické jednání, diletantský způsob komunikace s občany. Kam se přikláníte vy?

Až do úterka jsem stál spíš na straně kritiků vlády za nekonzistentní rozhodování. Úterní rozhodnutí ale považuji za první systémová a pochopitelná. Rozhodně by také pomohlo, kdyby se premiér Babiš dokázal upozadit a nechat jednat příslušné ministry.

Jednoduše, sportovní terminologií: jakou známku byste dal vládě za „umělecký dojem“?

Až do úterka čtyřku, za úterý dvojku. Nepomohlo, když se o rozhodnutí zavřít školy dozvěděl ministr školství z tiskové zprávy.

A technický dojem?

Dvojka. Ale čeká nás spousta obtížných rozhodnutí, která budou nepopulární. Co s nákupními galeriemi, centry? Co s velkými restauracemi?

Premiér Babiš je králem marketingového vládnutí. Už jste to ostatně naznačil, skutečně ho vídáme nyní na spoustě tiskových konferencí, chlubí se, jak my to tady báječné zvládáme na rozdíl třeba od Itálie, ministr zdravotnictví Vojtěch je téměř pod jeho kuratelou. Nemáte dojem, že to s tím prodáváním sebe samého přehání, anebo je to v mezích standardního politického chování, tak by se měl šéf vlády chovat?

Zcela jednoznačně to přehání a paradoxně škodí jinak i sympatické vládní snaze. Měl by v této krizové situaci více vyzdvihnout roli odborníků – epidemiologů apod. Zcela jistě by to pomohlo pozitivnímu přijímání vládních opatření ze strany veřejnosti. Jenom si nejsem jist, jestli je toho premiér schopen.

Zeptám se i na hlavu státu. Prezident občany uklidňuje, ale sám pojede do zasažené Číny, přestože patří kvůli svému věku a zdraví k nejohroženější skupině lidí. Není to hazard?

Je to zcela absurdní. Pokud chce ukázat, že pro pány a kmány platí odlišná pravidla, nemůže se chovat lépe. Jakkoli je sympatická jeho současná snaha situaci nedramatizovat a nehrát si na alternativního premiéra, tím, že vůbec připustil úvahy o tom, že by mohl do Číny letět, nesmírně škodí tomu, aby občané brali vládní restrikce jako nutné a potřebné.

Neměli by místo politiků víc mluvit zodpovědní odborníci?

V takovéto situaci, s níž nemáme až dosud zkušenosti, by to jistě pomohlo. Zvlášť v české společnosti, jež má obrovskou důvěru v odborníky. Sice ne v politology, sociology či ekonomy, jak si dobře uvědomuji, ale v lékaře, přírodovědce či techniky.

Názor, že stát selhává ve svých základních funkcích, není schopen jednoznačně a jasně komunikovat s vlastními občany, ovšem není ojedinělý. Sdílíte ho, anebo to byly jen začátečnické chyby, které už vláda odstranila?

Bohužel se na celém dění ukazuje, jak neskutečně křehká je naše společnost. A také, že stát absolutně nezvládá nejenom velké věci, ale ani běžné, normální administrování svého běžného chodu. Vidíme to na nedostatku roušek a respirátorů, na tom, v jak tristním stavu máme státní hmotné rezervy. Evidentně nefunguje ani tolik oblíbené plánování a tvorba koncepcí. Ačkoli z určitého pohledu část veřejné správy nedělá nic jiného než právě takové koncepce, tak při prvním – a upozorňuji, že nijak rychlém a překvapivém – nárazu krizové reality je vidět, že jsou reálně k ničemu. Že teprve nově vláda hledá nějaký systém, kdy a jak omezit jaký typ akcí apod.

Jaké může mít nákaza politické důsledky? A mohou být nějak zásadní pro společnost?

Uvidíme. Není to z mé strany alibismus, ale vláda a obecně struktury vládnutí procházejí zásadním testem své akceschopnosti. Uvidíme teprve časem. Může se ukázat, že přes počáteční improvizaci to zvládáme. Stejně tak ale může být tato krize posledním impulsem k tomu, aby se zcela zhroutilo naše zdravotnictví, které je v řadě nemocnic i v běžném provozu zcela na hraně fungování. Po pravdě si moc neumím představit, co by se v našich nemocnicích dělo, kdyby u nás eskalovala situace do italských rozměrů.

Co jsme se o sobě — zatím — jako společnost dozvěděli?

Že nejsme moc nachystaní se v zájmu celku sebeomezit, zrušit zájezd do Itálie. Že zřejmě velká část lidí nemá doma velké zásoby a počítá s tím, že je vše dostupné hned a tady. Pak stačí drobné znejistění a je z toho nákupní panika v obchodech. Dozvěděli jsme se, že je extrémně zranitelný systém, v němž firmy zrušily své sklady a nechávají si všechno dovážet v přesném počtu. Že asi není rozumné být totálně závislý dodavatelsky na jedné zemi – nemusela přijít epidemie, stačí „obyčejný“ výbuch sopky či nějaký jiný problém v té daleké zemi a hroutí se ekonomika. Dozvěděli jsme se, že jsme přestali – jako stát, společnost i řada občanů – počítat s tím, že nemusí být stále dobře, že jedeme zcela na doraz bez rezerv pro horší časy. Jestli si z toho ale vezmeme nějaké poučení, nevím.

Ošetřovné kvůli zavřeným školám: rodiče dětí do deseti let na něj mají nárok >>>





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější