Miloň Čepelka z Cimrmanů: Smrt se blíží, myslím na ni. Do KSČ jsem vstoupil ze zbabělosti, tátu zlomili | Reflex.cz
nahoru

Miloň Čepelka z Cimrmanů: Smrt se blíží, myslím na ni. Do KSČ jsem vstoupil ze zbabělosti, tátu zlomili

Čestmír Strakatý11. března 2020 • 06:00
Prostor X: Rozhovor s Miloňem Čepelkou
• video: 
Prostor X

Miloň Čepelka spoluzakládal Divadlo Járy Cimrmana. Píše básně, knihy pro děti, moderuje, to vše ale zastiňuje právě Cimrman a jeho typické role. V rozhovoru mluví otevřeně o svém vstupu do KSČ, o tatínkovi zlomeném komunisty, o nejoblíbenější cimrmanovské hře, o odcházení svých kolegů z divadla a smrti. Myslí na ni, protože se prostě blíží a on se trochu bojí.

Žílová ze hry Akt. Role, která asi v souvislosti s Miloněm Čepelkou napadne každého. Je s ním už desítky let a on je v ní stále stejně energický. Nabíjí ho diváci, říká, že na jevišti jakoby odešly všechny nemoci. Nejradši má ale hru Záskok, je prý prostě nejlepší.

Vzpomíná na začátky divadla, kde byl klíčový jeho kolega z rozhlasu Jiří Šebánek. Ten si ale podle Čepelky nesedl s Ladislavem Smoljakem, neměli se rádi, a taky záhy odešel. Podobné třenice se mezi zbytkem souboru už neobjevily. Spojoval je typický cimrmanovský smysl pro humor. Laskavý a chytrý.

Čepelka studoval se Zdeňkem Svěrákem český jazyk a literaturu a po studiích začal učit. Říká, že ho to vůbec nebavilo. V té době taky vstoupil do KSČ. Zpětně to vnímá jako své selhání, mluví o zbabělosti a strachu. Líčí, jak jeho tatínka komunisté zlomili, jak se změnil, i když jim nejdřív věřil. To zanechalo stopy i na něm. Dokonce se s ním několikrát scházeli estébáci a chtěli po něm informace. Nikdy ale prý nic nepodepsal.

Po srpnu 1968 odmítl vysílat sovětským vojskům a podílel se na ilegálním vysílání. Z rozhlasu odešel a pak byl de facto zakázaný. Na Divadlo Járy Cimrmana to ale prý dopad nemělo, což Čepelka vlastně moc nechápe. Teorii pro to ale má. Zároveň mohl tvořit pod propůjčenými jmény.

Smrt beru vážně, a jak se blíží, přemýšlím o ní čím dál víc, říká Miloň Čepelka. Třeba o tom, jestli po ní něco je, a o strachu z ní. Radši v „něco“ věří, pak je totiž umírání snadnější. Těžce se vyrovnává s tím, že jeho kolegové z divadla odcházejí. Jaroslav Weigel podle něj věděl, že se to blíží, a tvrdil, že je se smrtí vyrovnaný. Hrál, dokud mohl, a tak to chce i Miloň Čepelka.

Jak se Miloni Čepelkovi hraje s novými členy Divadla Járy Cimrmana? Proč je Záskok jeho nejoblíbenější hra? Proč podlehl strachu a vstoupil do KSČ? Jak se s tím pak vyrovnával, jak prožíval schůzky s agenty StB? A čím komunisté zlomili jeho otce?

Na další zajímavé rozhovory se podívejte zde  >>>





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější