Poslední debata na TV Nova mezi třemi kandidáty na premiéra (Babiš, Fiala, Bartoš) nic nerozhodla. Všichni tři si znovu vykolíkovali svoje pozice, jen Petr Fiala vlivem výhodné konfigurace mírně povyrost. Jak byly rozdané karty?
Andrej Babiš musel mít z této diskuse největší radost. Především se mu podařilo ututlat aféru Pandora Papers, o níž si povídá celá Evropa. Jednou snad vyjde najevo, proč dramaturgie Novy nezařadila tuhle zásadní věc jako jednu z otázek. Příliš je za tím cítit vysoká hra patriotů. To, že největší televize tuto kauzu neotevřela, přispěla k jejímu pohřbení do jámy zapomnění. Alespoň z pohledu českých sněmovních voleb.
Jinak premiér Babiš posílil svou pozici ochránce stability. Za osm let spoluvytvořil dluhový stát blahobytu pro penzisty a státní zaměstnance. Pokud bude vládnout i nadále pocítí limity svých rozpočtových schodků, které probublávají v podobě inflace. Jeho pasivita během jednání Evropské rady zase přispěje ke zvýšení nákladů na energie a další věci. V jedné věci byl v celém průběhu kampaně geniální, alespoň pohledem politického marketingu. Dokázal přesně identifikovat slabá místa pirátského programu, nasvítil je a vytvořil si hlavního ideového nepřítele. Řadu věcí sice zveličil, ale ve velké taky měl pravdu.
Piráti, poprvé nasvícení nejen televizními kamerami, ale přímo silnými reflektory se pod tímto úderem zhroutili do sebe. Tragická byla především jejich sázka „Bartoš for premiér,“ čemuž podřídili svou volební kampaň a témata. Programově se vykastrovali tak, že už nebyli přitažliví ani pro svoje voliče z roku 2017. Není tragické se mýlit, ale na chybě trvat. Bohužel Piráti nedokázali udělat manévr od strategie Bartoš premiérem k prezentaci typicky svého pojetí světa. Tak se programově obrousili, aby byli přijatelní pro střední vrstvy, a přestali být piráty.
To se ukázalo i v debatě na TV Nova. Jestliže je neustále mlátí po hlavě aférami zatížený premiér a oni mu to nejsou schopni oplatit, pak si nezaslouží vyhrát. Tyhle souboje jsou totiž tréninkem na daleko větší souboje v rámci Evropské komise a v dalších institucí, kde musí politici obhajovat národní zájem. Když nedokážou vzdorovat Babišovi, nedokázali by ani místopředsedovi Komise Timmermansovi. Tak to prostě je.
Petr Fiala nejvíce těžil ze středové pozice mezi rozčileným premiérem, který je pro vlivnou část společnosti nepřijatelný, a defenzivním a oslabeným Ivanem Bartošem. Fiala je skutečně klidná síla, což v konfrontaci Babiš-Bartoš může části populace imponovat.
Jedno však zůstává záhadou. Hry pánů Korantenga, Bartoše a Fialy na jakoby. Tvářit se, že jakoby je vše v pořádku, takže je vlastně ok s gangstersky jednajícím premiérem vážně řešit důchodovou reformu, na níž za osm let vlády navíc ani nesáhl. Ne, Babiš není politik a neměla by se s ním hrát hra na politická témata. Babiš zašel ve svém soukromém podnikání a jeho provazování se státem příliš daleko. Chová se jako oligarcha ruského typu, kterého zajímají jen dvě věci: Agrofert a dotace od státu, a aby nebyl za své aktivity zatčen. S takovým člověkem nejde hrát premiérské hry, které ho jen očišťují v očích jiných lidí. Jestli bude znovu zvolen premiérem, bude to těžká rána, za níž ponese hlavní odpovědnost česká opozice.
