Již za pár hodin máme všichni šanci něco zásadního změnit. Jako v každých volbách i nyní jde o to, zda touha po změně bude větší než obava ze změny. Voliči ANO a voliči jeho spojenců si přejí udržení dnešního stavu. Rekrutují se převážně z početné skupiny seniorů, státních zaměstnanců a pravděpodobně i zaměstnanců impéria Agrofert. Většina z nich si žádné komplikované úvahy nepřipouští. Mají v tom jasno, stát a jejich vůdce se o ně postarají. Jejich svět ohraničují mantinely kultu konzumu a mravní relativizace. Účel světí prostředky.
Důležitý je pro ně pocit okamžitého profitu ve vítězném tričku. Přijímají interpretaci všeho jen od těch zaručeně správných vlastenců, kteří je ochrání. Tito voliči jsou motivováni, jsou loajální a disciplinovaní. Stejně jako jejich modla si změnu ani nepřipouštějí.
Na druhé straně naší rozdělené společnosti jsou ti, kteří si změnu přejí, a považují ji dokonce za existenčně nevyhnutelnou. Mají obavu z dalšího posilování autoritářských způsobů vládnutí oligarchy (a normalizačního kariéristy) z Průhonic, figury s nebývalou koncentrací moci v bezprecedentním střetu zájmů. Uvědomují si neblahé důsledky případného odklonu ČR od euroatlantických vazeb. Mnoho z těchto voličů ví, že tyto volby budou osudové, že nejsou jedny z mnoha. Vědí také to, že mohou volit i na principu menšího zla, racionálně, tedy jednu ze dvou kandidujících opozičních koalic. Volí změnu, a ne svůj vysněný ideál.
A pak je třetí část našich spoluobčanů s volebním právem, kteří jsou rozhodnuti nevolit, případně volit politickou formaci, která nemá reálnou šanci překročit pětiprocentní hranici pro vstup do Parlamentu. Tyto hlasy mohou ve finálním skóre scházet. Rada je prostá. Je třeba jít volit a volit s rozumem. Chceme-li něco změnit, pak nemůžeme volit strany a hnutí, které formálně i fakticky vládly v posledních letech, což je ANO, ČSSD, KSČM a SPD. Ve finále jde o to, zda součet hlasů pro dvě opoziční koalice bude větší než součet ANO, SPD a KSČM. Pokud by totiž tyto tři strany získaly v součtu většinu, tak by to nejen uspokojilo také prezidenta Zemana i jeho předchůdce Klause. Tento výsledek by znamenal zabetonování dnešního stavu, ale i další sešup naší země do politického suterénu.
Ve hře je i patová situace 100 na 100, což by otevřelo prostor pro povolební „kreativitu“ Miloše Zemana. To znamená, že více než kdy jindy záleží doslova na každém hlasu. Volme naději a nedejme prostor zmaru a deziluzi. Naše země si nemůže dovolit řešit další čtyři roky osobní kauzy svého premiéra. Civilizovaný svět se na nás dívá s nemalými rozpaky a také čeká na sobotní výsledek našich parlamentních voleb. Nejde jen o referendum o Babišovi a jeho éře, jde o to, jací jsme my a zda si většina z nás uvědomuje vážnost a osudovost těchto voleb. To je to, oč tu kráčí. Teď není ta správná chvíle na české švejkování, na ledabylost a lhostejnost.
