Alenka v říši hypoték: Zavedení bankovní daně bydlení nezlevní, dopadne přímo na klienty
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Tak za drahé hypotéky už nemůže jen Aleš Michl a bankovní rada ČNB, která udržuje úrokové sazby výše než ECB. Může za ně i nenasytnost obchodních bank, které si mastí kapsu, a tudíž si zaslouží pořešit. „Kdo ale příliš napíná strunu, neměl by být překvapený, když praskne,“ uvedla v této souvislosti ministryně financí Alena Schillerová na síti X.
Byla by podle ní „škoda znovu otevírat debaty, které už jsme považovali za uzavřené“. Čímž zjevně narážela na debaty o sektorové bankovní dani, kterou v nedávné minulosti prosazovala ČSSD a ANO ji vždy zablokovalo.
Jak se rodí úrok
K bankovní dani se ještě vrátíme. Nejprve si vyjasněme utkvělou a zcela pomýlenou představu nejen vládních politiků, že úroky z hypoték jsou přímo odvozeny od repo sazby ČNB. Srozumitelně to nedávno vysvětlil ekonom Thomas Dvorak ze společnosti Oxford Economics na téže síti, jakou použila Alena Schillerová:
ČNB nastavuje dvoutýdenní repo sazbu – tedy úrok, který dostanou banky za to, že u ČNB uloží přebytečnou likviditu. Tato základní sazba pak ovlivňuje celou řadu tržních úrokových sazeb. Jenže hypotéky jsou dlouhodobé půjčky na hodně let, což banky musejí brát v potaz. Obvykle jsou fixované na tři až pět roků. Za pět let se toho se sazbami může stát hodně. Banky se zajišťují pomocí tzv. swapů (IRS). Znamená to, že musí odhadovat, jak se bude měnit sazba ČNB v průběhu trvání fixace hypotéky. Pokud se v budoucnu očekává vyšší inflace, stoupnou i úrokové sazby tak, aby tomuto očekávání odpovídaly. Při vyšší inflaci by prostě ČNB měla zvyšovat své sazby a riziko, že se tak stane, se odráží ve výši hypotéčního úroku. K tomuto odhadu si pak banky připočítávají i tzv. termínovou prémii, tedy odměnu za „zaparkování“ klientovi půjčených peněz na několik let.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
