Las Train Home, survivalová strategie o sibiřské anabázi československých legionářů, je… prostě skvělá. Chtěli jsme to napsat hned na start, pokud jste si šli jenom pro verdikt. Můžete běžet a koupit si ji, za těch čtyřicet euro stojí naprosto stoprocentně. Pokud chcete vědět víc, začtěte se do naší recenze, kterou bychom shrnuli do věty: “Jede vláček, motoráček… S Rudými to ještě bude háček.”
Když v roce 1917 padne Ruské impérium a v zemi se rozhoří občanská válka mezi bolševiky a monarchisty, první světová ještě běží. A protože rudí uzavřou mír s Centrálními mocnostmi, Německo chce vrátit všechny svoje zajatce z hlubin Sibiře, aby je mohlo vrhnout na západní frontu a finálně válku vyhrát. Jenže Transsibiřskou magistrálu už kontroluje někdo jiný. Padesát tisíc československých legionářů. Právě to, že Čechoslováci zabrání příchodu německých posil na západní frontu je jeden z hlavních argumentů, který přesvědčí Dohodové mocnosti, aby nám posvětili vznik Československé republiky.
Taky to ale znamená, že legionáři jsou najednou Brestlitevskou dohodou odříznutí od fronty neproniknutelnou německou blokádou. Chtějí se dostat do Francie, na frontu, ale na západ to nepůjde. Jediná cesta vede na východ. Z Ukrajiny přes celou Sibiř až do Vladivostoku. Devět tisíc kilometrů nepřátelským prostorem po kolejích, které si chce každá strana urvat pro sebe. Už první vlaky mají problém projet zemí zmítanou zuřivými a krvavými boji. Vy vedete ten úplně poslední. Last Train Home.
Jede, jede mašinka
Pro survival strategii je tohle setup jako víno. Vaším úkolem je provést poslední legionářský vlak celou Sibiří a v ideálním případě nenechat žádného legionáře napospas soupeřícím ruským armádám. Asi si dovedete představit, že to není úkol jednoduchý.
Hra se dá hrubě rozdělit na dvě části. Na tu strategickou, kde se se svým vlakem posouváte po mapě, zastavujete na nádražích nebo u zajímavých lokací, sestavujete ze svých legionářů čety a vysíláte je na mise, které se povětšinou řeší v poměrně dobře napsaných dialogových oknech. Každý z vašich legionářů má svůj vlastní portrét, vlastní jméno, vlastní (popravdě bohatě popsanou historii) a celou sérii vlastností, pozitivních i negativních. Když pošlete na lov tichého a soustředěného střelce Maxe, nejspíš přitáhne daleko více jídla než charismatický ožrala František. Ale když máte někoho poslat vyjednávat do místní knajpy, Franta je vaše volba.
Vyjednávání s místními, obchodování, probírání se vybydlenými baráky, lov, rybolov a těžba dřeva, zkrátka získávání zdrojů je pro vás naprosto zásadní. Protože nejen, že legionáři potřebují jíst, ale taky je váš vlak na začátku hry doslova trainwreck. Herka, která sotva utáhne čtyři vagóny, šine si to necelých třicet kiláků v hodině a pořád se rozbíjí. V ubytovacích vagónech je zima a žádné postele, ve skladovacím vagónu krysy, prostě tragédie. Pro zdárné dokončení cesty musíte vagóny a lokomotivu upgradovat a to je na zdroje mimořádně náročné.
Taky mimochodem nemůžete vylepšovat vlak za jízdy, musíte u toho stát… ale když stojíte, lákáte pozornost nepřátel. Asi už chápete, že celá hra je postavená na tom, že neustále cítíte tlak. Nikdy nejste v bezpečí, nikdy nic nefunguje tak, jak má, vždycky je někdo raněný nebo vyčerpaný nebo ožralý. A vy celému tomuhle bordelu na kolečkách šéfujete.
Rudý zrůdy
Druhou částí hry jsou realtimové mise. Protože občas se něco nedá vyřešit dialogovým oknem a musí se střílet. Takže vyšlete četu tří až deseti legionářů do pole, aby se utkali s nepřítelem. Samotné legionáře si pimpíte stejně jako vlak samotný a můžete jim tím, jak levelí a povyšují přidělovat různé bojové role - od zdravotníka, přes průzkumníka až po kulometčíka, přičemž si můžete vybrat z celé škály aktivních i pasivních schopností pro každého z nich. A přestože z trailerů a screenshotů můžete získat určitý RTS/Company of Heroes vibe, samotné mise připomínají spíš klasické Commandos.
Respektive, asi se můžete hrou na sílu prostřílet, ale pak mi řekněte, kde se vám podařilo vzít všechnu tu munici, protože já mám ve vlaku čtyři kulometčíky a asi čtyřicet nábojů do kulometu.
Vlastnosti legionářů se propisují i do gameplaye (alkáčům se třesou ruce a mají horší mušku) a většina z nich nejsou žádní superhrdinové, takže s nimi musíte být opatrní… což budete, protože během několika hodin si k většině z nich vytvoříte pevný vztah. Nejen praktický, jakože o Kamila nemůžete přijít, protože je to nejlepší kuchař ve vlaku, ale i čistě sentimentální. Jsou to vaši hoši a vaše holky. Máte je rádi. Stejně jako Sibiř ale, i nepřátelé jsou nemilosrdní a zrádní, takže udržet naživu všechny vaše lidi je často větší a nákladnější problém než… je prostě obětovat.
Je jen na vás, jak moc sentimentální velitel chcete (nebo si můžete dovolit) být. Popravdě je to nejlepší XCOM hra za dlouhá léta!
Samotné mise jsou pak všechny chytře naskriptované, plné zvrátu a variabilních úkolů. Žádné náhodně generované přestřelky nečekejte. I když by se možná do budoucna v nějakém patchi či DLCéčku šikly pro zvýšení znovuhratelnosti.
Verdikt
V obou rovinách zní fantasticky a vypadá ještě lépe. Včetně milých detailů jako stylizované UI. LTH taky jako hodinky i na vysoký počet snímků za sekundu. I v den vydání, což je v současném herním světě malý zázrak. Evidentně je celý Last Train Home dělaný velice pečlivě a s láskou, která se běžně nevidí. Já jsem velký fanda sibiřské anabáze, takže já věděl, že mě hra bude bavit, i kdyby nebyla objektivně tak dobrá… a je pro mě nesmírnou úlevou a ohromným potěšením oznámit, že je prostě skvělá. Nečekaně skvělá.
Neznamená to, že je kompletně bez chyb, jako hlavní bych vypíchl asi tradičně příšerný český dabing. Nemám tušení, čím to je, protože samotnými dabéry ne. Hlasů je dost a jsou kvalitní, sám Karel Dobrý hraje vašeho poradce a v hraném traileru hraje jako pánbůh. Ale když dojde na předčítané dialogy, něco tam strašne nefunguje. Zní to jakože herci nemají s čím hrát, že jen čtou bez režie z papírku. Takže jsem po pěti hodinách přepnul z “autentického” dabingu na angličtinu.
A myslím, že by si hra zasloužila New Game +. Já vím, že to trochu popírá smysl celého setupu, ale hra vám taky nabízí velkorysé nastavení obtížnosti a já bych vlastně rád vytočil obtížnost na jedenáctku a svým vymazleným vlakem se projel magistrálou ještě jednou. Udělal spoustu věcí jinak, zachránil ty, které se mi předtím zachránit nepodařilo, zvolit jinou trasu v místech, kde se magistrála větví… Ale třeba přibude.
To jsou nicméně drobnosti. To hlavní, co potřebujete vědět je, že hra si zaslouží nejen vašich čtyřicet euro, ale protože dobrých českých her není nikdy dost, tak možná i delux edici za pětapadesát. Abyste podpořili vývojáře, Ashborne Games si to bezesporu zaslouží. Až do 5. prosince je mimochodem na Steamu patnáctiprocentní sleva, tak nečekejte a kupujte.
Uvidíme se ve Vladivostoku.
