Internet je plný žebříčků nejlepších herních hororů, obzvlášť takhle koncem října před Halloweenem. Dokonce najdete i TOP 10 specifických žánrů - survival horory, kooperační horory… Ale jedna metrika velice často chybí. Žebříček her pro unavené profesionály. Lidi, kteří chodí do práce, vyšetří si na hru čas jednou měsíčně nebo jednou za čtvrt roku, když rodina odjede k babičce. Proto jsme dali dohromady pár hororových jednohubek, které zvládnete za den za dva nebo dokonce za večer.
Stories Untold
Stories Untold je… textová adventura s výhodami, tak bych to nazval. Ano, hlavní herní mechaniky se většinou odehrávají na monitoru ve vašem monitoru, ale občas můžete vstát od stolu a dělat něco jiného. Skrz tohle efektivní a v pravdě inovátorské vyprávění vám hra dá čtyři fantastické hororové povídky, o kterých vám víc neřekneme, protože si to prostě musíte zažít.
Alien Cube
Malá a nenápadná adventura vytvořená jedním jediným člověkem. Jmenuje se Alessandro Guzzo, v minulosti už jednu hororovu adventuru vytvořil (nazval ji Land of Pain) a Alien Cube je tenhle model dotažený k dokonalosti. Je to krátký lovecraftovský příběh o dědictví po strýčkovi, které se tak trochu vymkne z ruky. Čekají vás kultisté, podivné artefakty, nechutné výjevy a strašidelné nahrávky na diktafonu. Pokud jste fandové Lovecrafta, čímž myslíme jeho stylu vyprávění, ne nutně mýtu Cthulhu, tak vás tohle bude bavit.
The Shore
Pokud ovšem chcete jít přímo po mýtu Cthulhu, doporučujeme malou indie hru jménem The Shore, tedy Mělčiny. Chodíte po podivném ostrově s ještě podivnějším majákem, postupně dáváte dohromady příběh toho, co se stalo a na konci se můžete setkat s chapadlovitým obličejem v celé jeho kráse. Pokud si myslíte, že to zvládnete, aniž byste zešíleli.
Alan Wake
Studio Remedy je známé především tím, že vytvořilo první dva díly Maxe Payna, ale jejich kingovský horor Alan Wake je od nich moje nejoblíbenější hra… a možná moje nejoblíbenější hra vůbec. Hrajete za spisovatele, který trpí tvůrčím blokem a kterého jeho žena vytáhne na dovolenou do srubu někde na pacifickém severozápadě. Ó, jak kingovské. Vaše žena se ztratí a vy se probudíte v nabouraném autě o týden později, aniž byste si cokoli pamatovali.
Trochu Twin Peaks, trochu Castle Rock, hodně podařené akce, nádherně filmové vizuály a skvělý příběh. Takovým tím příjemně pulpovým stylem… jako dobrý román, co si koupíte na letišti. Pravda, ta hra může mít až třeba sedm hodin, ale dá se to za den zmáknout. A navíc je venku poměrně nový remaster.
Do you copy?
Indie pecka Do you copy? vznikla v rámci herního veletrhu, kdy se programátoři a designéři rozdělili do týmů a zkoušeli, jestli zvládnou udělat hororovu hru za osmačtyřicet hodin. A jako… dokázali, no. Koncept je vlastně velice jednoduchý, pracujete na strážní požární věži uprostřed národního parku, je hluboká noc a najednou vás někdo kontaktuje vysílačkou, že ho něco nahání v lese a potřebuje navigovat. A vy ho pomocí mapy a světel provádíte okolím. On na vás bliká z lesa, vy na něj z věže… ale něco je strašně divně. Ta hra může mít třeba jen deset minut, ale je to výborná malá hororová povídka.
Witch Hunt
Další hra dělaná jedním člověkem. Andrii Vintsevych je jedním z nejtalentovanějších lidí na indie scéně a minimálně zatím je Witch Hunt jeho nejlepším dílem. Velice ve zkratce, je sedmnácté století, vy jste hledač a upalovač čarodějnic a přijíždíte do města, které má problém přesně odpovídající vaší kvalifikaci. Nečekejte sociální drama o předsudcích, ne - čarodějnice existuje, jedna je v nedalekém lese, vy ji musíte najít, chytit a zabít. A nebude to jednoduché, protože les je plný příšer a vy máte jen mušketu, která se strašně dlouho nabíjí a pár svých triků v rukávu.
Kombinace famózního level designu a fantastické atmosféry dělá z Witch Huntu nervydrásající koktejl, ke kterému se já tak každé dva měsíce vracím alespoň na jeden další nebezpečný lov.
Fears to Fathom
A na závěr jeden unikátní projekt. Fears to Fathom je totiž epizodická věc, která vydává své díly tři eura za kus, je to vždycky zážitek na pár minut, maximálně pár desítek minut, a zatím jsou venku dvě. Home alone (Sám doma) a Norwood hitchike (Stopování v Norwoodu). Trochu stylizovaně, ale převážně v retrografice udělané… hm, strašidelné historky. To, co je odděluje od zbytku her je to, že tohle jsou příběhy reálných lidí. I vy můžete napsat svou příšernou zkušenost do studia Rayall a oni ho možná zpracují.
Nevěřili byste, o kolik příšernější je hrát za šestnáctiletou dívku, která je v domě se zlodějem, když víte, že přesně takhle se to někde odehrálo. Brrr!
