Čas od času proniknou do běžné mluvy odborné termíny, které se posléze stávají hitem sezóny. V té loňské patřil k nejpoužívanějším psychiatrický pojem psychopat, který v českém prostředí proslavil psychiatr a psychosomatik Radkin Honzák.
O tomto tématu také pojednává jeho nová kniha (Čas psychopatů), kterou napsal společně s historikem (a bratrem) Františkem. Paradoxem je, že současná, hyperkorektní doba slovo psychopat „vyloučila“ z lékařské oficiální terminologie s odůvodněním, že tyto lidi s poruchou osobnosti dotyčné označení ponižuje.
Bratři Honzákové však vzali tento termín přece jen na milost. Lékař Honzák v první části knihy teoreticky popisuje osobnostní charakteristiky lidí, o nichž soudí, že jich je v každé populaci jedno procento. A jejich hlavní charakteristika? Neexistence strachu a empatie, přičemž psychopati jsou dobří a špatní.
„Mezi chladnokrevně operujícím neurochirurgem a sériovým zabijákem, který vraždí pro potěšení a vzrušení, je jen vláskově tenká hranice. Přestože každý z nich se chová jinak, shodují se v tom, že nepociťují žádný strach.“ Současně jsou to lidé šarmantní, charismatičtí, kteří vyhledávají mezní situace, a proto jsou z nich vůdcové, často političtí.
Jak dokládá ve druhé části jeho bratr František, k psychopatům patřili v Česku různorodí lidé, od svatého Vojtěcha přes Jana Žižku až k hochštaplerovi Harrymu Jelínkovi, jenž podvodně prodal Karlštejn.
Ve stejnou dobu vychází kniha diplomatky a spisovatelky Michaely Mlíčkové Jelínkové s názvem Maličkost pro premiéra a jiné povídky, kde figuruje Radkin Honzák v roli konzultanta. To, co on sám popisuje teoreticky, o tom velmi plasticky pojednává Mlíčková Jelínková ve svých beletristicky laděných povídkách. Figuruje tu paranoidní vojenský zpravodajský důstojník, děvkař a pilot letadla, asociální šumavský podivín, chladnokrevný zloděj – co povídka, to jiný typus psychopatického jedince, což z autorčiny knihy dělá volné pokračování knihy bratrů Honzákových. Slovo psychopat z běžné mluvy jen tak nezmizí.
