Tento „superčerv“ má případné české jméno veležížala obrovská, a opravdu mu dělá čest. Největší exempláře měří až ke třem metrům a váží půl kilogramu. Za normálních okolností žije půl metru pod povrchem. Její přítomnost prý prozradí podivný šustot vycházející z podzemí. Způsobuje ho tělo veležížaly, když se prodírá svou chodbičkou (chodbou).
Ani vajíčka tohoto tvora nejsou něco mikroskopického. Dosahují velikosti hrachového lusku, a žížalka, která se z nich po roce vylíhne, bývá větší než naše rousnice. Jedná se také o překvapivě dlouhověká zvířata, některé exempláře mohou žít až dvacet let.
Ani tato australská veležížala však nemusí být největší žížalou světa. Guinessova kniha rekordů uvádí jako rekordmana jednoho jedince rodu Microchaetus z Jižní Afriky. Měl údajně měřit šest a půl metru. Problém ale spočívá v tom, že tuto žížalu vědci na vlastní oči nikdy nespatřili. Při jejím popisu vycházeli z vyprávění místních obyvatel, kteří prý tvora viděli v roce 1937 přelézat přes silnici, a změřili ho při tom.
Nejdelší žížalou žijící v Česku je vzácná Allolobophora hrabei vyskytující se ve sprašových půdách jižní Moravy. Dorůstá až půl metru a je tlustá okolo 0,5 centimetru. Tento druh byl zatím nalezen pouze na malém území v ČR, na Slovensku, v Maďarsku a Rakousku. Obývá poměrně hluboké vrstvy. Na povrch vylézá, pouze když řadu dní prší nebo pokud hledá partnera.
