Podívejte se na obrázky obří žížaly, žijící na severu Austrálie. Spíše než červa, připomíná velikostí toto stvoření vzrostlou užovku. Tvor, který může dorůst až délky tří metrů, vypadá trochu jako oživlá noční můra, jde však o zcela neškodné zvíře.
Tento „superčerv“ má případné české jméno veležížala obrovská, a opravdu mu dělá čest. Největší exempláře měří až ke třem metrům a váží půl kilogramu. Za normálních okolností žije půl metru pod povrchem. Její přítomnost prý prozradí podivný šustot vycházející z podzemí. Způsobuje ho tělo veležížaly, když se prodírá svou chodbičkou (chodbou).
Ani vajíčka tohoto tvora nejsou něco mikroskopického. Dosahují velikosti hrachového lusku, a žížalka, která se z nich po roce vylíhne, bývá větší než naše rousnice. Jedná se také o překvapivě dlouhověká zvířata, některé exempláře mohou žít až dvacet let.
Ani tato australská veležížala však nemusí být největší žížalou světa. Guinessova kniha rekordů uvádí jako rekordmana jednoho jedince rodu Microchaetus z Jižní Afriky. Měl údajně měřit šest a půl metru. Problém ale spočívá v tom, že tuto žížalu vědci na vlastní oči nikdy nespatřili. Při jejím popisu vycházeli z vyprávění místních obyvatel, kteří prý tvora viděli v roce 1937 přelézat přes silnici, a změřili ho při tom.
Nejdelší žížalou žijící v Česku je vzácná Allolobophora hrabei vyskytující se ve sprašových půdách jižní Moravy. Dorůstá až půl metru a je tlustá okolo 0,5 centimetru. Tento druh byl zatím nalezen pouze na malém území v ČR, na Slovensku, v Maďarsku a Rakousku. Obývá poměrně hluboké vrstvy. Na povrch vylézá, pouze když řadu dní prší nebo pokud hledá partnera.
