Vladimir Putin dokázal něco, co se nepodařilo nikomu několik desetiletí. Jeho vojenská akce proti Ukrajině dokázala sjednotit názorově rozdělenou Evropskou unii a probudit k životu i pacienta jménem NATO, který se marně léčil z letargie. Jenže až válečná vřava opadne a usadí se prach, který zvířily odpálené rakety, bude se muset starý kontinent zamyslet nad tím, co dál. Evropa je totiž, když použijeme terminologii známou po mnichovské zradě v roce 1938, plná oportunistických Chamberlainů a Daladierů, ale postrádá odvážné Churchilly.
Zatímco se Západ zcela vážně věnoval genderové vyváženosti, zaváděl nebinární toalety a upjatě řešil budoucí zelený úděl, tak u hranic naší civilizace dozrál do plné psychopatické síly novodobý Hitler (Vladimir Putin) a na Dálném východě pořád sílí jeho sofistikovanější čínská odnož (prezident Si Ťin-pching). To jsou největší nepřátelé Západu.
Na konfrontaci s nimi nám v posledních letech ale nezbýval čas, řešili jsme sami sebe. Nevedli jsme válku s putinovskými šílenci a jejich přisluhovači, kteří ohrožují naši existenci, ale nechali jsme se vtáhnout do nekonečných vnitřních sporů a strkanic. Na co si vzpomenete, o tom se dokážeme na Západě do krve pohádat.
Co především řešit
Ne že by například klimatická změna nebyla důležitá. Ale Západ by na ni měl jít s rozumem a s rozvahou. Ostatně je to změna přirozená, naše planeta ji nezažívá poprvé. Dnes navíc máme dostatečné technologické prostředky i dost umu, jak tento problém zvládnout. Bohužel nemáme dost umu a času řešit ty, kteří do našich zelených báboviček střílejí z kulometu.
Západ především postrádá inteligentní a jasnozřivé vůdce. Ameriku vede ospalý Joe. Francouzský prezident Macron i německý kancléř Scholz se nechali v Moskvě Putinem oblafnout, když se mu snažili vymluvit válku. Rusové je podvedli, ale oni se dál tváří, že dokážou zvládat všechny problémy. Jako vůdci mluvili v posledních dnech pouze extravagantní Brit Boris Johnson a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. To je zoufale málo, to na nepřítele nestačí.
Moderní západní společnost je založena na kritickém myšlení, na schopnosti diskutovat i o věcech, jež se někomu nelíbí, ale ze kterých pak dokážeme vyvodit přijatelná řešení pro všechny. Lépe řečeno, kdysi jsme to dokázali. Nechali jsme se ale vykolejit.
Nenechme se rozhodit
Hystericky reagujeme na cokoliv. Na dva roky nás rozhodil koronavirus, přestože ten je oproti možné „velké válce“ jen obyčejnou nemocí. Rusko a Čína se nám smály, když jsme byli posedlí problémy, jako je hnutí Black Lives Matter, přesné vyměřování přechodu k uhlíkové neutralitě a vymýšlení dalších roztodivných omezení našich životů. Moskva a Peking mezitím spřádaly plány, jak nás oslabit.
Známe řešení těchto problémů? Přiznám se, že nevím. Ale pokud chceme přežít, hledejme nové Churchilly a neusmiřujme se s putinovským Ruskem. Byla by to smrtelná chyba.
Válce na Ukrajině se obsáhle věnujeme v novém tištěném Reflexu >>>
