Zeman pronesl kajícný projev k ruské válce zcela opačného vyznění, než říkal léta a ještě před několika dny. Veřejnost to zaskočilo, některé příjemně, jiní se divili a ty z Hradu asi zklamal. Tolik let dbali, aby držel moskevskou linii, a on se jim najednou obrátil ve svůj opak.
Ale Zeman se neobrátil v pravý opak. Zůstal vychytrale prolhaný, jak vždy byl. To mu jen přítel Putin zavolal. Musíš se překabátit, postav se proti mně a podpoř vaši fašistickou vládu, abys přežil a měl pozici, až se já pohrnu do Čech.
Zemanův projev je to nejhanebnější, co na Hradě vyvedl. Těm, kteří mu věřili, se vysmál. Včera to bylo tak a dnes je to obráceně, vy blbečci, vmetl jim do obličeje. Dobře ví, že kdyby podpořil Putinovu okupaci, do tří měsíců by ho z Hrady vyhnali. Je riskantní mít v čele ohroženého státu za války muže tolik let se lísajícího k válečnému zločinci, jak dnes správně Putina jmenuje.
Nepovedený vtip, že mu přítel Putin nařídil, aby se překabátil a držel mu v Praze židli, znamená jen to, že jakmile se na obzoru objeví mohamedáni, Miloš se zas překabátí s výkřiky: „Mýlil jsem se, stavte minarety!“
S omyly to není jen tak, ony platí. Pokud Putinovi poctivě tehdy a ještě i minulý týden věřil a ohrožoval bezpečnost republiky, neměl na Hradě co pohledávat. Věděl o Putinovi méně než miliony Čechů. Pokud po invazi omyl poznal, měl své pokání jako chlap doplnit abdikací. Po omylech, kterými jsem prokázal, že na svou funkci nestačím, nemohu dál národ zastupovat. Musím s hanbou pryč. Přestěhuji se na penzi do Ruska, řekl by třeba.
Za omyly každý platí. Prezident Omyl tuplem. Ale mohl by své pokání vyspravit tím, že by se pustil (s dalšími politickými osobnostmi světa) do organizování mezinárodního soudního tribunálu, před který bude po válce postaven válečný zločinec Putin.
