Nejdříve si přiznejme, že se po střelbě na pražské filozofické fakultě ještě stále koupeme v emocích, ne ve faktech. A jako vždy není na místě propadnout hysterii. To nejhorší, co by se mohlo stát, je rozšíření „kulturních válek“ na nesmiřitelný boj držitelů zbraní se zastánci jejich omezení či zákazu. Proruské informační kanály už začaly přitápět pod kotlem a jako obvykle je cílem maximální radikalizace a snížení důvěry v instituce.
Domácí obchodníci s nenávistí velmi dobře vědí, že právě teď mají další příležitost radikalizovat a kšeftovat se strachem. Tuší, že lidé v případě každé emocionálně vypjaté situace, kterou rozhodně prosincová střelba na pražské filozofické fakultě byla, chtějí rychlé označení viníka a jednoduchá řešení. Skutečný viník je ale mrtev, a tím pádem duchem prostší žádají nalezení viníků živých – kriminalistů, zdravotníků, ministrů… Stejně tak jednoduchá řešení, jako jsou fyzicky viditelné detekční rámy, zpravidla žádným řešením nejsou (s výjimkou omezení svobodného pohybu a kumulace lidí do malého prostoru, což nikdo mimo útočníka nechce). Skutečná řešení jsou dlouhodobá a výrazně komplexnější.
Postupujme s rozmyslem
Má-li kdokoliv potřebu silného vyjádření v kontextu tragédie na Univerzitě Karlově, nechť se zamyslí, je-li to skutečně nezbytné právě teď. Nechme pracovat odborníky a bez postování rozhořčených komentářů si v klidu promysleme, co chceme říct, a především, zda to říct musíme. Ideálně až opadnou vášně. Chceme-li šlápnout na brzdu omezením některých svobod, není třeba to dělat ihned.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
