Částečná legalizace marihuany je po letech zatím nejblíž zavedení do praxe. Co to může znamenat pro nejmladší generaci? „Tráva“ je stále jednou z nejužívanějších drog mezi dospívajícími, právě dětem a mladistvým přitom škodí víc než dospělým. Adiktolog Tomáš Jandáč z dětské ambulance Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze se denně setkává s následky nejen užívání marihuany, ale i alkoholu, pervitinu, psychoaktivních léků nebo života teenagerů v digitálním světě. Do ambulance mu přicházejí i třináctiletí pacienti. K podporovatelům legalizace konopí nepatří, je ale, jak říká v rozhovoru pro Reflex, pro zmírnění současných postihů.
Vláda chce do března představit návrh zákona na uvolnění trhu s konopím, ve hře je jak uvolnění pravidel pro vlastní pěstování, tak částečná legalizace a prodej marihuany ve speciálních obchodech dospělým. Je podle vás změna potřeba?
Vnímám velký rozdíl mezi legalizací a dekriminalizací. Za mě je dekriminalizace marihuany cestou, legalizace už je příliš. Je potřeba uvolnit ten tlak na drobné uživatele, nestíhat pěstitele rostlin pro vlastní potřebu nebo lidi, kteří ji využívají pro léčbu, ale nemají ji přímo na recept od lékaře. Ovšem legalizace v tom smyslu, že by konopí bylo na prodej ve specializovaných prodejnách, k tomu se nekloním. Pro mladistvé v každém případě musí zůstat nelegální, je velmi důležité mluvit o rizicích a ještě víc podporovat prevenci.
Teď sice marihuana nelegální je, přesto ji mladiství užívají. S jakými typy pacientů se v ambulanci setkáváte a co je k droze přivádí?
Marihuana je stále hodně oblíbená. Její užívání je dost znormalizované oproti tomu, jak to bylo vnímáno u starších generací. A v tom je nebezpečí, že je její užívání bráno jako normální stejně jako užívání třeba alkoholu. Pokud jde o důvody, tak návykové látky většinou nezačnou užívat z nudy nebo že se chytnou špatné party, jak se často říká, ale proto, že s něčím bojují, zápasí. U dětí je často otázkou náhody, že spadnou právě do drog. Stejně tak mohou čelit třeba poruchám příjmu potravy, sebepoškozování apod. Snaží se o zlepšení svého stavu, může to být i reakce na psychické poruchy, kdy se začnou takto samy léčit. V naší ambulanci jsou pacienti zhruba od 13 do 18 let. První kontakt bývá nejčastěji od rodičů. Volají, že potřebují řešit problém s teenagerem, že jim problémy přerůstají přes hlavu. Že nechodí do školy, spí, kdy nemají, nespí, kdy mají, ztrácejí se jim ze vztahů. Nebo jsou to děti z různých pediatrických zařízení, kde jsou hospitalizované kvůli následkům rizikového užívání látek. Například pokusy o sebevraždu požitím léků na předpis. Ty se k nám dostávají dost často.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
