Názory pracovníků České inspekce životního prostředí dokážou překvapit. Například když tvrdí, že pro ochranu biodiverzity nejlépe uděláme, pokud chráněné druhy exotických zvířat ponecháme v místním řeznictví. Stejně tak mě udivuje, že za čtrnáct let existence se Inspekci nepodařilo zabavit ani tolik neregistrovaných želv prodávaných přes inzeráty, kolik jich Reflex nakoupil za dva týdny.
Na počátku byla želva. Opět, jako v případě "pašeráka ohrožených zvířat", želva nádherná. Zrovna když jsem fotografoval ve firmě uvězněného pašeráka "ohrožených želv nádherných", volali jeho přátelé, že našli u Olbramovic želvu. Na okraji České Sibiře, ve vypuštěném rybníku. Byl konec října.
"Normálně jsme ty nalezený brali i od městský policie, ale co je za ně manžel na vazbě, tak ji sem fakt nechci," odpověděla zločincova manželka. Mé měkké srdce neodolalo, vzal jsem jí sluchátko a nálezcům nabídl, že tam zvíře nemají nechat, že se ho ujmu a ustájím. Na České Sibiři by želva zimu pravděpodobně nepřežila. Je to hezký mladý samec.
ZA PAKUPKAMI!
Zaměřil jsem se na želvy, protože pouze v této oblasti jsem trochu vzdělán. Trvalo to dva týdny a bylo to jedno z nejkrásnějších investigativních dobrodružství mé novinářské kariéry. Nabízelo se toho hodně, přestože jsem bral v úvahu jen nejaktuálnější inzeráty. Inzeráty, jež výslovně neuváděly "zvíře má CITES", jsem obeslal skutečně rafinovaným dopisem pod skrytou identitou:
Vážený pane! Mám o želvy zájem. Jaká je, prosím, cena a mají CITES? Pokud ne, je mi to jedno, ale očekávám, že tomu bude odpovídat cena. Sdělte, prosím, podrobnosti, kdy a kde je převzít (pouze ČR). Děkuji. J. Doležal, e-mail suspect@atlas.cz. Suspect znamená podezřelý. Na ty s telefonem jsem druhý den také zavolal. Mailoval jsem celou noc, za dva dny jsem toho měl v mailboxu na dvě zoologické zahrady. A všechno bez papírů. Tedy - nějaké papíry byly k sehnání také, ale zase bez zvířat. Nejdříve jsem vyrazil za lákavým: "Prodám Testudo hermanni hermanni, dospělý samec. Cena 1900 Kč, jen do dobrých rukou." "Hermannka" je taková ta známá "želva z Bulharska", česky želva zelenavá. Díky balkánskému vztahu ke zvířatům a přece jen se rozvíjejícímu průmyslu i zemědělství balkánských zemí je však již v přírodě ohrožena. Naštěstí se dobře množí v zajetí.
Sraz s inzerentem jsem měl na Zličíně, a když vytáhl z auta krabici s podvyživenou želvou, která měla jedenáct čerstvých jizev na svrchním krunýři (známka nedávného odchytu) a spodní krunýř olepený zaschlým kravským trusem, měl jsem chuť mu jednu vrazit. Ne proto, že zvíře nemělo registraci CITES, ale za to, v jakém bylo stavu. Podobných krabic měl plná zadní sedadla favorita. Chlapi byli bohužel dva, o hlavu větší než já, a vypadali jako čórkaři, tak jsem jim nabídl za zvíře pětikilo, a když nechtěli, alespoň je poslal, kam patřili.
Setkal jsem se s řadou prodejců -od dámy, jež si myslela, že želva bez registrace je jak pes bez rodokmenu, přes běžné teraristy, kteří mají dvě tři zvířata "bez papírů" a vědí, že tím skutečně žádnou přírodu nepoškozují. Až po týpky jako ti dva lumpíci ze Zličína, co si odněkud z Balkánu v naprosto nepřijatelných podmínkách připašují zvířata, o která se neumějí postarat, takže jich polovina pochcípá, než je stihnou prodat.
Každopádně - ilegální obchod s ohroženými druhy plazů u nás doslova kvete. Velké množství lidí nezávisle na sobě a bez centrálního řízení pašuje do republiky chráněné plazy a pak je přes Internet zcela veřejně prodává. Jak to ale dokázat?
ŽELVA JAK LAŇ!
Nadřízení mi výslovně odmítli proplácet želvy, které si nakoupím v množství menším než malém pro vlastní potřebu. Musel jsem tedy šetřit a většinu inzerentů jsem jen buzeroval. Ale stálo mě to nesmírné přemáhání a bez ohledu na sebekontrolu se kolem mě v tuto chvíli plazí sedm krunýřů. Mé nákupy vypadaly obvykle takto:
"Prodám: 1,1 Malacocherus tornieri (ž. zploštělá), dospělé, dále 1,1 Testudo hermanni (ž. zelenavá), dospělé." Poslal jsem svůj "nenápadný" dopis a přišla odpověď: "Želvy jsou bohužel bez papírů ... cena 8000 Kč za kus. Měl byste zájem o pár, nebo chovné trio? Želvy jsou v zajetí přes rok a jsou v perfektní kondici ..."
Většina nabídek přicházela s podpisem a často z pracovního mailu inzerenta. Další ověřování probíhalo tak, že jsem vyrazil na schůzku a s bolestí u srdce odejel bez zvířat. Nakonec jsem koupil jen jednu jedinou želvu - alespoň jeden hmatatelný důkaz, jaký je přes inzeráty s ohroženými druhy obchodní fičák. Koupil jsem Goatovi - želvákovi čtyřprstému, jehož jsem koupil jako důkaz prodeje želv k minulému článku - opravdu pěknou, mohutnou nevěstu. Želva jak laň!
Věrohodně ověřených nabídek bylo opravdu hodně: želva kaspická (Mauremis caspica) za 500 Kč (dva jedinci), želva zelenavá (Testudo hermanni) a želva řecká (T. graeca), obě zhruba za 2000 Kč (desítky jedinců), želva čtyřprstá (T. horsfieldi) za 1000 -1500 Kč dle velikosti (jedinci), kožnatka indická (Lissemys punctata) za pět a bengálští varani (Varanus bengalensis) za šest tisíc v neomezeném množství kusů ...
Po těch jsem zvlášť toužil. Ale nadřízený mi výslovně zakázal zakoupit za redakční peníze skupinu neregistrovaných varanů bengálských a umístit je v redakci v prosklené místnosti, kde míváme porady.
POHÁDKY TISÍCE A JEDNÉ INSPEKTORKY
Vrátný v nové honosné recepci ČIŽP vyzdobené kabelkami z kůže vzácných plazů mi tykal a do telefonu na tiskovou mluvčí hulákal, že tam má "ňákýho chlapíka". Na doprodávat taz, zda dříve pracoval u StB, odpověděl kladně, ale po chvíli výrok popřel s tím, že žertoval.
V útulné místnosti mě očekávala magistra Pavla Říhová, vedoucí oddělení CITES, tisková mluvčí magistra Eva Rolečková a náměstek ředitele ČIŽP inženýr Jan Klapuš ze sekce pro ochranu lesa a přírody. Netykali mi.
Ptal jsem se, proč Inspekce neplní svou funkci, proč je v úplnosti tolerován zcela veřejný prodej neregistrovaných zvířat přes Síť. Paní Říhová odpověděla, že oni nemohou poslat mail, a po velmi dlouhém vykrucování, jak v tom anonymním prostředí Internetu nelze nikoho dohledat, se z odpovědi vymlžila do ztracena. Na můj přímý dotaz pak odpověděla: "Přes inzeráty jsme za čtrnáct let naší existence nezachytili a nezabavili nic, protože se nám to nepodařilo."
Zato se pochlubila, že usilují o zákaz inzerce ohrožených zvířat (zvláště to, jak bude zakazovat lidem inzerovat na Internetu, mě pobavilo) a napomenula mě, že jsem informace o prodeji želv, co jsem získal při novinářské práci, neudal policii. Odpověděl jsem, že podle mého je za to z našich daní placena právě ona, ale namítla, že její úřad pracuje dobře.
Pak jsem se pokoušel zjistit, jestli existuje nějaký útulek pro opuštěné želvy - chtěl bych se té z Olbramovic zbavit. Úředníci mi řekli, že "mám zkusit" nějakou záchrannou stanici nebo pražskou zoo a že nikdo nemá povinnost zvíře převzít. Poradit mi skutečně neuměli. Ptám se, co se zachráněnou želvou dělat. Chvilku se dohadujeme. Já říkám, že by želva v rybničním bahně přes zimu zahynula, oni, že to není věc státu, že jsem ji určitě nenašel v rybníce, a není to tedy záchranný odchyt. A tisková mluvčí "ochranářů" paní Rolečková dodává útočně: "Když najdete želvu a máte k ní takový vztah, tak si ji nechte! Proč ji chcete hodit na krk zrovna státu! Postarejte se o ni!" Ale sama převzít želvu odmítne. Až pan náměstek mě odkáže na záchytnou stanici v Dolních Břežanech, kde opuštěnou želvu ubytují.
Pak se pokouším od paní Říhové dozvědět, co pro ni vlastně znamená "záchranný odchyt" nebo "záchranný dovoz" zvířete, když nenechat zvíře zmrznout za záchranu nepovažuje. Co když doveze člověk z Afriky ohroženou želvu, co ji vidí v řeznictví? Je přece lepší, když vymírající zvíře skončí v zoo než v hrnci, nebo ne?
"Jako inspektor ČIŽP vám odpovím, že když se dostavíte na hraniční přechod, předložíte zásilku zvířat ke kontrole a budete mít doklady v pořádku, je vše legální. Pokud vám odpovím jako zoolog, tak říkám, že se nejedná o žádný záchranný dovoz, ale o podporu obchodu a toho, jak se zvířata do řeznictví dostávají. Jestliže existuje poptávka, bude existovat nabídka. Tím, že tu želvu v řeznictví koupíte, řezník půjde a chytí čtyři další, protože tam jezdí Evropané ty želvy kupovat. Způsobíte, že druh bude více ohrožen."
"Chápu dobře, že pro záchranu ohroženého druhu je lepší jedince toho druhu nechat sežrat?"
"Můj názor jako zoologa je, že ano!" odpoví magistra Říhová. Náměstek Klapuš pak dodává: "Ty černoši v Africe baštěj želvy odjakživa, ne? Co je černoch v Africe a co tam lezou želvy, tak to baštěj!" Obyvatelé Evropy jsou pro ČIŽP Evropané, obyvatelé Afriky černoši. Paní Říhová pokračuje: "Potravní využívání druhů v jejich krajině existuje tisíce let. Pokud ty druhy využívají ke svému životu pouze národy, které na tom území žijí, tak to většinou nevede k vyhubení druhu. Jakmile se do toho vloží vnější faktor, to jest zájem obchodovat, vozit je, využívat na výrobu něčeho, nějaký průmysl, pak je odebírán z přírody větší počet zvířat."
"Mohla byste to, co říkáte, podložit nějakými daty?" položím nesmělý dotaz na závěr.
"Ne!" odpoví hrdě paní inspektorka. "A nevidím důvod, proč bych je pro vás měla vyhledávat!"
Proč již pátým rokem běží celosvětová akce na záchranu asijských vodních želv před sežráním Číňany (na akci se podílí i pražská zoo), úředníci nedokážou uspokojivě vysvětlit a říkají, že to je něco jiného. Jako příklad plazů, kteří jsou více ohroženi odchytem do chovů než lovem, ničením původních biotopů, rozšiřování lidských sídlišť a znečištěním, řekne paní magistra Říhová: "Krokodýli Jižní Ameriky!" Tak radši jdu.
Vladimír Jiroušek, legendární ředitel jihlavské zoo, přední český zoolog a herpetolog, je dnes ve funkci prezidenta Asociace zoologických zahrad. Samozřejmě nemůže přes svou celoživotní vědeckou a publikační činnost mít tak hluboké znalosti jako úřednice Říhová. Přesto jsem se spojil právě s ním, protože v ČR toho o ochraně plazů málokdo ví víc než on: "Že konzumace chráněných zvířat původními obyvateli neohrožuje biodiverzitu, platí výhradně u lidských společenství, která dosud žijí v ekologické rovnováze s okolní přírodou - a těch už je mimořádně málo. Snad centrální Nová Guinea. Jak přijdou moderní zbraně, výroba a obchod, pravidlo samozřejmě přestane platit. Pro zdrcující většinu Afriky už neplatí dávno. Že by jihoameričtí krokodýli byli nejvíce ohroženi odchytem do zoo? Tuhle informaci považuji za zcela zmatečnou." Pan prezident na dvě kliknutí najde mezinárodní vědeckou zprávu o příčinách úbytku jihoamerických krokodýlů, na jejíž přípravě se nedávno podílel, a čte mi údaje ke všem druhům. Jako klíčová příčina ohrožení není odchyt do chovů uveden ani v jednom případě.
JAK CHUTNÁ ŽELVA
Potřeboval jsem nějakou vzpruhu, tak jsem si narychlo sehnal (samozřejmě registrovanou, abych neohrozil přírodu) želvu bahenní -Emys orbicularis, jedinou želvu, která alespoň teoreticky dříve žila na jihu republiky, než je naši předkové sežrali a vytloukli. Pak jsem postupoval dle pokynů ČIŽP a staré české kuchařky, kde je i hezky popsáno, jak želvu na polévku zabíjet. Viz fotoreportáž. Nechutnala mi, ale jsem rád, že jsem pomohl uchovat biodiverzitu. V sobotu jsem sháněl telefonní číslo do Břežan - a nesehnal. Pak jsem ze zoufalství zavolal pražskou zoo a kurátor plazů Petr Velenský lakonicky sdělil, že jim nabízejí ročně stovky želv, ale nemají je kam dávat, a pokud vědí, žádný podobný útulek neexistuje. Ani v Dolních Břežanech.
V pondělí jsem vyrazil na ministerstvo se dvěma lakonickými dotazy. Odpovědi přišly ihned:
Považujete stejně jako ČIŽP konzumaci ohrožených zvířat domorodým obyvatelstvem za prostředek ochrany biodiverzity?
"Ne, a pokud to dobře chápu, nepovažuje je za něj ani ČIZP. Nejde o to, že konzumace zvířeti pomůže. Jde o to, že ne-konzumace/nákup/odvoz není o mnoho prospěšnější. Z hlediska toho konkrétního zvířete je samozřejmě lepší, pokud ho nesnědí, ale odveze si je Evropan. Z hlediska zachování populace druhu v přírodě je ale úplně jedno, zda je někdo snědl, nebo odvezl do Evropy. Z hlediska tisíců dalších zvířat je úplně nejhorší, pokud se podporuje obchod, protože se tím někteří místní naučí, že se na tom dá vydělat, půjdou a chytí další. Je faktem, že konzumace zvířat je v mnoha oblastech faktorem, který ohrožuje jejich existenci, stačí se podívat třeba do Číny nebo na mnohé ptačí druhy, ohrožované v Evropě kulinářskými zvyklostmi některých středomořských kuchyní. To ovšem nelze - na rozdíl od mezinárodního obchodu -regulovat mezinárodně. Kontrola je na místní administrativě."
Je si ministerstvo vědomo popsané kvality a efektivity práce ČIŽP a naprosté nekompetentnosti jejích úředníků? Jak hodlá neúnosnou situaci řešit?
"MŽP nepovažuje způsob vyjadřování ČIŽP v tomto případě za příliš korektní. To, že internetový obchod s pašovanými zvířaty nabývá na síle, je známá věc a MŽP dohlédne na to, aby se i na tuto oblast ČIŽP výrazně zaměřila a našla cesty k její efektivní kontrole. " h P. S.: Za optimální postup považuji zrušení příslušného oddělení ČIŽP a vybudování útulku pro opuštěné želvy nádherné v prostorách, kde dosud "pracují" úředníci Inspekce. A dodatek pro útlocitné. V průběhu reportáže nebylo ublíženo žádné želvě, fotografie jsou zfalšované.
Má současný koncept ochrany ohrožených druhů zvířat smysl?
Diskutovat můžete na adrese: www.reflex.cz/diskuse
