Když jsem včera viděl v TV brífink po schůzce papírového premiéra Jana Fischera s Mirkem Topolánkem, toho času stále ještě šéfem ODS, bylo mi prvně jmenovaného upřímně líto.
Ne snad proto, že by si i premiér musel vedle vysokého Topolánka strkat pod nohy krabici jako Jiří Paroubek, zas tak malý není. Spíš je totálně bezmocný. Jeho snažení nezvyšovat deficit státního rozpočtu připomíná boj chudáka, jemuž z tlamy žraloka kouká už jen krk a hlava; může zoufale křičet, nic víc.
Jistě: Fischer si vybral profesi fackovacího panáka ČSSD a KSČM sám, mohl dál v klidu číst čísla. Schůzka s šéfem ODS byla jeho čtvrtou, předtím už mluvil s lídry lidovců, TOP 09 a zelených. Kromě nižší mateřské, která vadí KDU-ČSL a zeleným, mu slíbili proti ostatním návrhům Paroubka a Vojtěcha Filipa poslušnost; nezvednou prý ruku pro příplatek k důchodu 2400 korun, plošné zrušení zdravotnických poplatků ani proplácení prvních tří dnů dovolené.
Hezké - kdybychom neznali politiky. ČSSD sice přišla kvůli Zemanově straně o jednoho anonymního poslance, i tak je ale její hlasovací mašinérie s komunisty mnohem spolehlivější než ta, kterou už delší dobu ani nepředstírají demokratické strany.
Navíc dobře známe ODS, lidovce i zelené. Prvně jmenovaní zas přijdou před hlasováním s chytrou fintou, jíž stěží porozumí sami - třeba že hromadně utečou z Poslanecké sněmovny; náladu lidovců zpravidla řídí vyšší moc, například dědictví dejvických činžáků; a zelení? Radši se ani neptejte. Vlastně jsem myslel, že už ve sněmovně dávno nesedí. Za čtyři roky se nenaučili ani to, jak coby partaj mačkat stejné hlasovací tlačítko. Proč by to mělo vyjít právě teď?
Fischerovi zbývají ještě dvě schůzky: s Paroubkem a Filipem. V rámci šetrnosti by je klidně mohl spojit v jednu, ve sněmovně totiž jde o jedinou stranu. Navíc všichni víme, co premiér uslyší: NE! Paroubek bude nákup voličů maskovat dividendou ČEZu, jeho politický bratr Filip se ani nebude obtěžovat. A nějak tak dopadne i hlasování.
