James Macpherson, majitel a editor regionálních internetových novin ...
Pasedenanow.com v kalifornské Pasadeně, se s finanční krizí v médiích vypořádal, jak nejlépe uměl. Propustil svých pět reportérů a jejich práci poslal do Indie. Stal se tak tváří přelomového trendu – outsourcingu zpravodajství.
Když se Macpherson, v tvídovém saku a staromilském motýlku, postavil v zasedačce agentury Associated Press v New Yorku před místnost plnou novinářů z USA, Austrálie, Kanady a dalších zemí a odprezentoval svoji vizi budoucnosti žurnalistiky, byly slyšet povzdechy, ale i smích: „Ten člověk je blázen! Základem kvalitní novinařiny je přece být na místě a předat o tom informace ostatním.“ Jenže se ukazuje, že předávat informace lze i bez toho, aby „tam“ člověk byl.
Outsourcing regionálního zpravodajství přes půl zeměkoule funguje asi takhle – v Pasadeně se koná tisková konference o tom, že kalifornský orchestr kvůli ekonomické krizi chystá zrušit veškeré koncerty do konce roku. Macpherson zařídí pořízení videozáznamu. Na něj se ještě ten večer podívá tým zaměstnanců outsourcingové firmy v Indii (případně dostane poznámky od reportéra v Pasadeně), obvolá pár zdrojů a napíše článek. Když Macpherson druhý den ráno dorazí do práce, má v mailu hotový text. Podívá se na něj, případně ho opraví, pošle zpět do Indie, kde vymyslí titulek a postarají se o formátování, fotky a publikování, později i dopisy od čtenářů a korekce.
Macpherson se domnívá, že za pár let může být většina anglicky psaného zpravodajství tvořena v levných zemích jako Indie a Čína, a to lidmi, kteří nikdy nenavštívili místa, o nichž píší. Za tisíc slov textu zaplatí Macpherson indickým spolupracovníkům méně než 200 Kč. V Pasadeně by reportérovi dal více než desetkrát tolik. Čtenáři si zvykli, že informace dostávají zdarma a hned. Proč jim nedat, co chtějí? Jeho noviny by buď zkrachovaly úplně, nebo se musí přizpůsobit trhu.
Otázkou zůstává, jestli je outsourcing novinařiny krokem dopředu nebo zpět. Phil Pilato, editor zpravodajského programu 1010 WINS, říká, že vzít práci tomu, kdo ji dělá dobře, a dát ji jinému, kdo je sice levnější, ale dělá ji hůř, je jen hloupý, krátkozraký nápad. „Jak vysvětlíte někomu v Indii nuance americké kultury?“ ptá se, ač sám je Australan a pracuje v USA.
Bruce Lamberta po 22 letech propustili z deníku The New York Times, protože – jak říká – „už je stál moc peněz“. Podle něj outsourcing jenom potvrzuje, že kvalitní zpravodajství přestane existovat úplně. „Když budou reportéři poslouchat tiskové konference přes videokamery, možná získají všechna fakta, která potřebují k napsání článku. Už ale neuslyší, co si vzadu šeptají lobbisté, a nepochopí, co to může znamenat v kontextu národní politiky,“ říká. „Srdce a duše novinařiny jsou přece jinde. Čtenáři se chtějí spolehnout na reportéra, který ví, o čem mluví.“
Outsourcing žurnalistiky zní absurdně, ale pouze než si uvědomíme, že v této branži fungoval vždycky, zvlášť v malých zemích jako je Česká republika. Naše média si nikdy nemohla dovolit mít svoje lidi po celém světě a Češi proto nejsou zvyklí mít informace „z první ruky“. Většinu materiálů, jež u nás považujeme za zprávy, tvoří informace přebrané ze zahraničních agentur, jako jsou AP, Reuters nebo AFP. Čteme články pouze přeložené z časopisů jako The Economist a sloupky přejaté od zahraničních syndikátů. V Čechách jsme se vždycky spoléhali na to, že reportéři Reuters nebo AP nám zprávy doručí levněji a snad i lépe.
Odtud je už jen krůček k outsourcingu regionálních zpráv. Dejme Indům pár let, ať se naučí česky, a korupci v české regionální politice mohou začít rozšifrovávat oni. Mohlo by to mít své výhody. Reportér Vikas Balasubramani z Bangaloru by aspoň byl v Příbrami anonymní. Nechodil by se starostou na pivo a všichni ti, o kterých má psát objektivně, by nebyli jeho příbuzní nebo známí. Když se to tak vezme, možná by to nebylo tak úplně absurdní.
AUTORKA JE SPOLUPRACOVNICE REDAKCE, CESTOVATELKA A PUBLICISTKA. PRO REFLEX ONLINE PŘIPRAVUJE POHLEDY ZVENKU.
