S Maďarskem už nesousedíme, ale když jsme s ním ještě sousedili, vzájemné literární vztahy nebyly nikterak intenzivní: maďarština je přetěžký jazyk, Maďaři jsou Evropané zvláštního druhu - a především jako bychom v duchu i vskrytu předpokládali, že kontakty s Maďary a maďarskou kulturou jsou v prvé řadě slovenská záležitost. A tak platí, že se u nás o maďarské kultuře a literatuře ví velice málo, dokonce možná skoro vůbec nic.
Přitom nejde o kulturu ledajakou: například před pár lety jsme ve vagónech pařížského metra mohli na kdekterém volném místě číst texty maďarských básníků - arciže ve francouzském překladu.
Z tohoto důvodu je vždy moc dobře, když se uspořádá nějaká akce, na níž se prezentuje kulturní svět dřívesousední země - a k něčemu podobnému došlo na začátku léta v Plzni, kde proběhly Dny maďarské kultury. Nebylo to nic pompézního a především nic formálního, oficiálního: v Galerii města Plzně - z podnětu ředitele galerie Václava Maliny, malíře i básníka - vystavovali v solidním zastoupení výtvarní umělci z jihomaďarského města Pécs (tedy tvůrci z oblasti, která leží na hranicích s Chorvatskem a také slovo Pécs je chorvatského původu). A protože v Pécsi, ve městě, které jsme kdysi nazývali Pětikostelí, už několik desítek let vychází renomovaný literární měsíčník Jelenkor (což znamená současnost), spolu s výtvarníky dorazili do Plzně i pécsští spisovatelé a vystoupili na hojně navštíveném literárním večeru v plzeňské Polanově síni, která je pro akce tohoto druhu jako stvořená.
Dalo by se říci, že večer proběhl utěšeně, i když se v jeho průběhu pochopitelně neděly žádné senzace. Ovšem třeba před padesáti lety by se v Plzni žádní maďarští literát ani výtvarníci nemohli objevit: tenkrát bylo Maďarsko coby vzpurná západní provincie kremelské říše krutě masakrováno sovětskými tanky. To už je dávno; teď šéfredaktor Jelenkoru Zoltán Ágoston vyprávěl o zaměření měsíčníku a potom představil jeho autory, vesměs nositele nejprestižnější maďarské Kossuthovy ceny. Zvláštní zmínku si zaslouží nejmladší z přítomných maďarských spisovatelů, básník István Vörös: je totiž také překladatelem z češtiny (mj. Holana a Holuba) a dokonce vydal knihu esejů Švejkovská duše - o kom jiném než o českých prozaicích (Hrabalovi, Kunderovi, a Vaculíkovi)! Podobný večer s plzeňskými literáty se možná uskuteční v Pécsi. V literárním moři jde o pouhou kapku, ale i jejím prostřednictvím se něco dovídáme o literární kultuře v jiné zemi. Koneckonců - také ve Střední Evropě.
Vladimír Novotný
