Holky s holkama se mají ekonomicky prokazatelně hůře než kluci s klukama. Ano, píšu o homosexuálních párech, o lidech stejného pohlaví, kteří se rozhodli spolu žít a do vztahů si s sebou nesou i zátěž společenských konvencí a pravidel. A protože mají v naší společnosti ženy nižší platy než muži, což je způsobeno hlavně převahou žen pracujících v sociální sféře, zdravotnictví, školství a ve službách, holky-lesbičky, které se rozhodly založit domácnost...
, domov, zázemí, se odsoudily do postavení méně ekonomicky zabezpečených párů než páry kluků. „Konečně zase žijeme důstojněji,“ povzdechla si moje kamarádka, která se po mateřské vrátila do zaměstnání. Její partnerka samozřejmě, jak jinak, pracuje v sociálních službách, takže samozřejmě zabezpečí svoji partnerku věnující se péči o dítě mnohem hůře, než by to udělal biologický otec dítěte. Jenže z chlapa holky potřebovaly opravdu jen onu důležitou „kapku“ pro vznik dítěte ve vztahu, kterému věří. A protože se milují, sdílejí spolu i genderové znevýhodnění.
Homosexuální pár mých dvou kamarádů proti nim žije docela v pohodě. Protože nevychovávají žádné dítě a navíc pobírají v „mužských“ zaměstnáních „mužské“ platy, mohou bez obav investovat do sebe, do bydlení, do dovolených a žít luxusem takřka svobodných, přestože se vůči sobě zavázali stejně intenzívním vztahem jako holky. A kdyby je napadlo pořídit si dítě nebo se o to alespoň pokusit, kdyby jeden z nich založil heterosexuální vztah, „udělal“ si dítě se ženou a po rozchodu a vzájemné dohodě převzal potomka do své péče, byl by na tom - podporován rodičovským příspěvkem při celodenní péči o dítě - rozhodně lépe než pár holek. Jeho partner by mu domů totiž přinesl „mužský“ plat.
Jenže, jak ukazují tyto dva příklady ze života, ženské a chlapi si v dnešní společnosti vyměňují jakékoliv role. Proto je také diskriminace kteréhokoliv pohlaví, a nejen v otázce platů, nesmyslná. Biologicky se sice od sebe lišíme, ale ve společnosti se odlišně většinou už dávno nechováme.
