Ni kapku dehtu nemám v úmyslu rozpustit v medovém poháru, jímž je bohulibá tradice deníku Lidové noviny - každoroční čtenářská anketa Kniha roku. Je to už dobře zavedená záležitost, kulturní veřejnost si na ni zvykla a o její výsledky se zajímají i ti, kdo nepatří ke stálým odběratelům tohoto deníku. A pak není divu, že se kolem této předsilvestrovské nebo povánoční ankety rozprostírá určitý mýtus a její výsledky se berou vážněji než se sluší a patří, než je zdrávo.
Proto je také záhadno znovu připomenout, že jde o anketu, která nemá nijak striktně vymezená pravidla, což je asi také dobře, případně to nikterak nevadí. Co o ní napsali přímo v Lidových novinách? Že skutečně nejde o žádnou literární soutěž, o žádné klání učených nebo žel i málo učených porot, nýbrž pouze o čtenářskou anketu, v níž rozhodují ti, kdo do ankety zaslali svůj tip, zatímco ti, co tak neučinili, ztratili možnost nějak výsledky ankety ovlivnit, poněvadž v ní po čertech záleží na každém hlasu! Sama redakce podotýká, že si účastníci ankety nejednou vykládají po svém regule: jeden soutěží a chce uhodnout vítěze nebo mu přispět k co nejlepšímu umístění, druhý vyzdvihuje knihy opomíjené, vydané před lety, třetí bezostyšně vychvalují knihy svých přátel nebo i manželky, manžela... To vše se v anketě opravdu děje "otevřeně", i když obyčejní čtenáři kolikrát netuší, jaké vazby tady koho a s kým spojují. Ale i to patří k věci.
V posledním, již patnáctém (!) ročníku ankety Kniha roku vyhrála nová prozaická knížka známého středogeneračního literáta Jáchyma Topola Kloktat dehet. A co na to neúprosná statistika? Lidové noviny oslovily 450 respondentů (vesměs z humanitní sféry) a obdržely odpovědi od 187 dotázaných, tedy zhruba od dvou pětin. Ti mohli navrhnout až tři tituly (bez pořadí), šlo by pak až o 550 tipů, leč nakonec pro Topolovu knihu bylo všehovšudy 13 hlasů, čili nepatrný zlomeček z celkového počtu. Komickou kuriozitou ankety je skutečnost, že na druhém místě se umístil výbor z díla Ladislava Klímy (1878-1928)! O kousek níž skončila kniha o čínské filosofii z pera uznávaného sinologa Oldřicha Krále. Zajímavé také je, že mezi nejlepší desítkou (či jedenáctkou) se neobjevila vůbec žádná původní česká básnická sbírka, zato tři nové české prózy: vedle Topola ještě kniha Jiřího Hájíčka Selský baroko a čtenářský objev z konce loňského roku - Děvčátko, rozdělej ohníček, dílo Martina Šmause. Jenže: dá se tvrdit skoro s určitostí, že mnozí z těch, kdo hlasovali, novou českou beletrii vůbec nečtou, a to také o něčem vypovídá.
Takže sice můžeme gratulovat Jáchymu Topolovi i nakladatelství Torst, v němž próza Kloktat dehet vyšla, ale opravdu jde jen o anketu, v níž rozhoduje v prvé řadě náhoda, moment soutěžní hry. Zaznívají totiž hlasy, a to dost pádné, že Kloktat dehet je nejslabší Topolova kniha a že rozhodlo autorovo jméno a zájem čtenářů o jeho tvorbu. I když - čtenářů? Vítěznou práci vyzvedli hlavně literární historikové a ze spisovatelů jen jeden jediný - Miloš Urban. Takhle to tedy dopadlo a můžeme být (do určité míry!) zvědavi, jako to dopadne letos v prosinci!
