Jestli chcete pocítit, jak šíleně pomalu může člověku ubíhat čas, když je sám, obklopen jenom přírodou, vtomto případě oceánem, jak se vaše životní potřeby smrsknou na touhu jíst, spát a přežít, pak si tuhle knížku přečtěte.
Člověku se při tom docela srovnají myšlenky. Není to klasické Márquezovo dílo-román, tady jde o jeho reportérskou práci zdob působení vEl Espectadoru, slavných bogotských novin. (Právě díky tomuto spojení snovinařinou jsem si knížku koupila – naštěstí!) Márquézovi tehdy bylo osmadvacet a jako reportér vyzpovídal námořníka vojenského torpédoborce, který se poté, co jej mořská bouře smetla zlodi, zachránil na člunu. Obklopen oceánem strávil muž deset dní bez jídla a pití. Márquéz jeho vyprávění rozepsal do čtrnácti pokračování (!), které vycházely denně vEl Espectadoru – dokážete si představit, který vydavatel by mu dnes dovolil takovou „story“ na pokračování?), a tehdy se El Espectadoru téměr zdvojnásobil náklad. Dnes je prostě jiná doba. Příjemné čtení!
