Byl jsem s televizním štábem v jednom výzkumném ústavu a tvrdě se tam do mě pustil sympatický výzkumník. Novináře považuje za největší ostudu téhle společnosti a provozování jejich profese by neváhal označit za trestný čin. Nejvíc má spadeno na televizi a tvrdí, že její dny jsou už sečteny.
Jediným smysluplným televizním programem by podle něj byla negativní reklama, obdoba výroků, které se objevují na krabičkách cigaret. Zálibně si představuje obrazovku v prime timu, z níž by se na diváka osopila tvář s následující promluvou: „Díváš se na mě? Opravdu jsi tak hloupý? Opravdu zase chceš svůj příděl plného kbelíku bulvárních s….k? Opravdu máš tolik času, abys svůj život trávil sledováním povrchního zpracování příběhů jiných životů?“ A tak dále.
Jasně, hlasy tvrdých intelektuálů, že bednu už dávno vyhodili a že její sledování je hnusně pasivní způsob trávení času, jsou slyšet vcelku běžně. Tento kolega – ostatně nikoliv typický humanitní intelektuál, nýbrž sportovně vyhlížející biolog, či chemik - ovšem tvrdil, že okruh lidí, kteří televizi vyhazují či vůbec nesledují se v poslední době rapidně rozšiřuje, a že v jeho okolí jsou to už skoro všichni, a to nejenom kolegové či studenti, ale i vzdálení příbuzní bez vysokoškolského vzdělání. A jejich kolegové, známí, příbuzní, spolužáci… Prostě většinou mladší lidi, kteří si informace i zábavu chtějí a umějí obstarat jinak. A taky hodně pracují a nemají čas na blbé banality.
Z toho usuzuje, že televize nemá šanci přežít více jak deset patnáct let. Pomalu budou odumírat lidé příliš na ni zvyklí a do určité míry na ni také kulturně odkázaní a nové generace diváků televize nezíská. To je silná teze. Nepříliš pravděpodobná.
Nicméně: Jak to vidíte vy? Je televize dnes ještě dlouhodobě životaschopný projekt? Má šanci přijít s něčím „na úrovni doby“?
